Karl Georg Theodor Kotschy se narodil dne 15. dubna 1813 ve slezské Ustroni na Těšínsku (dnes Ustroń v Polsku), zemřel 11. června 1866 ve Vídni. Významný slezský cestovatel, botanik a dobrodruh.

Jeho otec Karl Friedrich Kotschy (nar. 1789 v Těšíně, zemř. 1856 v Ustroni) byl protestantským teologem, pastorem v Ustroni, překladatelem knih z češtiny a němčiny do polštiny a v neposlední řadě také botanikem – vystudoval medicínu na univerzitě v Lipsku. Zajímal se především o místní květenu Těšínska, je také autorem pomologické knihy Książeczka o sadach i owocu względem nabywania, wychowania, pożytkowania, z baczeniem osobliwym na położenie klimatu śląskiego (1853). Právě on svými údaji o výskytu rostlin na Těšínsku přispěl k vytvoření první moravské květeny z roku 1835 (Rudolph Rohrer et August Mayer: Vorarbeiten zu einer Flora des Mährischen Gouvernements). Jeho záznamy z velké části převzal i autor prvního moravského botanického klíče z roku 1843 Josef Schlosser (Anleitung, die im Mährischen Gouvernement wildwachsenden und am häufigsten cultivierten phanerogamen Pflanzen nach der analytischen Methode durch eigene Untersuchungen zu bestimmen).

Karl Georg Theodor Kotschy

Takže jeho syn Karl Georg Theodor měl již od dětství možnost důvěrně se seznamovat s květenou svého rodného kraje a kontaktovat se i s botaniky, kteří jeho otce navštěvovali. V roce 1830 začal studovat na těšínském gymnáziu, avšak po několika měsících se vrátil domů a učil se dál samostatně. V roce 1832 se při návštěvě Německa osobně seznámil s Alexandrem von Humboldtem, jehož spisy od dětství miloval. Krátce po návratu z Německa složil v Těšíně gymnaziální zkoušky a rozhodl se usadit ve Vídni – na přání otce nastoupil do teologického semináře. O prázdninách v roce 1834 se vydal na svou první delší cestu, bylo to do Banátu a Sedmihradska. V následujícím roce do Slovinska a Chorvatska. Všude sbíral přírodniny, především minerály a rostliny.
Po návratu z této balkánské cesty zanechal teologických studií a vydal se společně s geologem Josefem Russeggerem na výzkumnou expedici na jih Turecka a následně i k Bílému Nilu. V Káhiře si tehdy koupil černého otroka Hussaina, který se záhy stal jeho oddaným přítelem. Jeho cesta po Blízkém východě však vůbec neskončila plánovaným návratem do Alexandrie. Hned v roce 1839 se opět vydal na jih, teď byly vysněným cílem cesty prameny Nilu. Tato cesta jej finančně zcela zruinovala, leč nevzala mu chuť cestovat dále. Získal finanční dar a pokračoval v cestě do Iráku a Íránu. V roce 1843 zdolal jako první Evropan nejvyšší vrchol Elbrusu.
Kotschy na svých cestách nezřídka zápasil s hmotnou bídou, naštěstí se však vždy objevil v jeho životě mecenáš, který mu pomohl. V roce 1844 dorazily do Vídně jeho sběry – rostliny byly zastoupeny 27 tisíci položkami. Takže po návratu z cest nebylo pro něj těžké získat místo asistenta v c. k. dvorním botanickém kabinetu (Custos-Adjunct am k. k. botanischen Hof-Cabinete). V roce 1852 mu byl udělen i titul doktora filozofie. Na Blízký východ však myslel stále (ovládal arabštinu, turečtinu i perštinu), a tak v roce 1853 byl na cestě do Turecka opět, tehdy dorazil až do Suezu. V roce 1859 následovala cesta do Arménie – této cesty se zúčastnil i malíř J. Seboth. A pak ještě další výprava v roce 1862 do Sýrie, tentokrát společně s botanikem Franzem Ungerem. Při této cestě však onemocněl malárií a musel se předčasně vrátit zpět do Vídně. Z choroby se už vlastně nikdy zcela nezotavil, přidaly se bohužel i potíže se srdcem.
Z jeho knižních prací jmenujme:
Abbildungen und Beschreibungen neuer und seltener Thiere und Pflanzen, in Syrien und im westlichen Taurus gesammelt (1843),
Analecta botanica (1854) – společně s Heinrichem W. Schottem a Carlem F. Nymanem,
Coniferen des Cilicischen Taurus (1855) – s Franzem Antoinem,
Die Eichen Europas und des Orients (1858–62),
Plantae Tinneanae: sive descriptio plantarum in expeditione tinneana ad flumen Bahr-el-Ghasal eiusque affluentias in septentrionali interioris Africae parte collectarum (1867) – s Johannem J. Peyritschem.
Časopisecky vyšlo například:
Die Vegetation und der Canal auf dem Isthmus von Suez (1858),
Der Libanon und seine Alpenflora (1864),
Die sommerflora des Antilibanon und hohen Hermon (1864).

Standardní podoba jeho jména užívaná v literatuře je KOTSCHY, v IPNI j uveden u 593 záznamů. Patří k nim například Anemone blanda, Dianthus deserti, Heliotropium eritrichioides, Onosma cespitosa, Peucedanum veneris, Torilis nodosa a další.
Na jeho počest S. Endlicher pojmenoval v roce 1839 rod Kotschya Endl., Fabaceae. Jeho jméno jako druhové nesou například Convolvulus kotschyanus Boiss., Ficus kotschyana Miq., Fritillaria kotschyana Herb., Gladiolus kotschyanus Boiss., Hyoscyamus kotschyanus Pojark., Sedum kotschyanum Boiss., Stipa kotschyana Hochst. ex Ledeb., Thlaspi kotschyanum Boiss. et Hohen., Veronica kotschyana Benth. a mnohé jiné.