Syn.: Agaricus serifluus DC., Galorrheus serifluus (DC.) P. Kumm., Lactifluus serifluus (DC.) Kuntze, Lactarius camphoratus var. serifluus (DC.) Barbier
Čeleď: Russulaceae Lotsy – holubinkovité
Lactarius serifluus
Rozšíření: Je rozšířený v Evropě.
Ekologie: Vyrůstá v červnu až říjnu v listnatých a smíšených lesích, v parcích, především pod duby, někdy pod buky. Hojnější je v teplejších oblastech. Objevuje se většinou v malých skupinách.
Lactarius serifluus
Popis: Klobouk má průměr 2,5–6(–8) cm, zpočátku ploše vyklenutý, později až plochý nebo vmáčklý se středovým hrbolem, okraj slabě podvinutý, ve stáří mírně zvlněný. Povrch klobouku má rezavě hnědou až černohnědou barvu, je matný, ojíněný, později vybledá do olivově šedé. Lupeny jsou připojené až mírně sbíhavé, široké, středně husté, střídané kratšími, v mládí nažloutlé, později okrové až rezavě okrové, na ostří rezavé. Válcovitý třeň je dlouhý 3–8 cm, 0,5–1,2 cm tlustý, podobné barvy jako klobouk nebo světlejší, s hladkým ojíněným povrchem, v mládí je plný, v dospělosti dutý. Dužnina je křehká, zbarvená špinavě okrově, v bázi třeně červenohnědě, mladé plodnice při poranění roní vodnaté mléko nevýrazné chuti. Vůně je slabě ploštičná, u zasychajících plodnic cikorková, chuť je mírná, slabě nepříjemná. Výtrusný prach je světle okrový.
Záměny: Podobný je především ryzec kafrový (Lactarius camphoratus) s kloboukem světlejším na okraji a tmavšími lupeny a ryzec ryšavý (Lactarius rufus) s bílým palčivým mlékem.
Využití: Pro nepříliš příjemnou vůni i chuť je zařazován mezi jedlé houby podřadné kvality nebo nejedlé houby.
Lactarius serifluus
Lactarius serifluus
Fotografováno ve dnech 22. 5. a 8. 6. 2010 (u Roztok).