Syn.: Cucumis lagenaria (L.) Dumort., Cucurbita lagenaria L., Cucurbita siceraria Molina, Lagenaria leucantha Rusby, Lagenaria vulgaris Ser.
Česká jména: divenice obecná (Presl 1846), lagenárie, kalabasa (Valíček 1989)
Slovenská jména: flaškovec obyčajný (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Cucurbitaceae Juss. – tykvovité / tekvicovité
Lagenaria siceraria
Rozšíření: Za původní oblast výskytu je pokládána tropická Afrika a jižní a jihovýchodní Asie. Druh má jeden z nejdelších a nejzajímavějších příběhů domestikace, nejstarší nálezy kulturních forem z jihovýchodní Asie i Ameriky jsou staré kolem 10 tisíc let; zdá se, že byla domestikována dvakrát, nejdříve v Asii (odkud taky pocházejí americké linie) a později, teprve před 4000 lety, v Africe; byla pěstována ve starém Egyptě a v antice. Ačkoliv plod údajně vydrží 7 měsíců plavat po vodní hladině, je dnes pokládáno za prokázané, že do Ameriky si už kulturní lagenárii přinesli Paleoindiáni, pravděpodobně jako jediný domestikovaný druh spolu se psem.
Ekologie: V přírodě vlhké tropické lesy; v našich podmínkách kvete od července do zámrazu.
Lagenaria siceraria
Popis: Jednoletá mohutná úponkatá a jemně chlupatá liána s výhony až k 10 m dlouhými, celá rostlina má charakteristický pach. Listy jsou velké, dlouze řapíkaté, okrouhlé, široce trojúhelníkovité až srdčité, s jemně chlupatým sametovým povrchem. Květy jsou bílé, různopohlavné, několik centimetrů velké, rozevřené, samčí na dlouhých, samičí na krátkých řapících, otevírající se na noc. Plody jsou různého tvaru a barvy, většinou váhy několika kilogramů, s voskovitým povrchem, většinou hladkým, ale i s nepravidelnými lištami nebo slabě nebo hustě bradavčitým. Dužnina je nasládlá (u některých odrůd hořká), bělavá, semena velká, hnědá, charakteristického tvaru, zúžená na bocích, u některých typů vybíhající až v jakýsi náznak křídla.
Záměny: V našich podmínkách připadá v úvahu snad jen s tykvemi (Cucurbita spp.), lagenárii poznáme lehce podle plstnatých listů a charakteristického pachu, zcela odlišného od pachu pravých tykví.
Využití: Nezralé plody se po tepelné úpravě jedí (části plodů se dají postupně odřezávat, aniž by přestaly růst), ale hlavně jsou využívány vysušené zralé plody jako nádoby a pro výrobu mnoha typů nástrojů a ozdobných předmětů; dřevitá slupka kulturních forem je na rozdíl od planých tlustá a voděodolná, semena obsahují kolem 45 % oleje. Velmi rozsáhlé je využití různých částí rostliny v medicíně, např. odvar z rostliny má mírně antibiotické účinky, slupka stonku močopudné, slupka plodů je i projímadlem, květy se využívaly jako protijed při otravách, semena a olej proti červům atd. Rostlina a její části jsou ale i jedovaté, u člověka dochází k otravě při požití většího množství šťávy z plodů, dobytek uhyne po požití několika kilogramů čestvé zelené hmoty.
Poznámka: V oblasti přirozeného výskytu se rozeznávají dva poddruhy – L. siceraria subsp. siceraria v Africe a subsp. asiatica v Asii; pestrost tvarů plodů je obrovská, třebaže ne tak rozsáhlá jako u příbuzné Cucurbita pepo; plody mají rovný nebo hodně zakřivený podlouhlý tvar s délkou i přes 1,5 m, nejběžnější jsou různé lahvicovité tvary, ale i kulovité nebo diskovité, zbarvené jsou jednobarevně krémově nebo zeleně nebo různě skvrnité; rostlina je cizosprašná a jednotlivé typy lze udržovat jen odděleným pěstováním.
Lagenaria sicerariaLagenaria siceraria
Lagenaria siceraria
Lagenaria siceraria
Fotografováno ve dnech 22. 7. a 22. 9. 2005, 14. 11. 2009, 12. 1. 2011, 3. a 4. 9. 2012 (Pečky – kultura).