Čeleď: Lamiaceae Lindl. – hluchavkovité (syn. Labiatae Juss. – pyskaté)
Lamium album
Rozšíření: V ČR roste na celém území, v Evropě má velký areál od Irska, Skotska, Skandinávie, Pobaltí, Běloruska, evropské části Ruska, na východ až na jižní Sibiř a do Himálaje, v jižní Evropě od severního Španělska, severní Itálie, přes severní okraj Balkánského poloostrova a Rumunsko na Ukrajinu, na Kavkaz, do Malé Asie až do Iránu. Zavlečená je na Island, do Severní Ameriky i na Nový Zéland.
Ekologie: Rumiště, skládky, komposty, návsi, zanedbané zahrady (nitrofilní společenstva řádu Lamio albiChenopodietalia boni-henrici a třídy Artemisietea vulgaris). Půdy čerstvě vlhké až mírně vysýchavé, bohaté.
Popis: Trvalka s oddenkem s podzemními výběžky, až 60 cm vysoká, listy s řapíkem 1,5–3 cm dlouhým, čepelí vejčitou až trojúhelníkovitě vejčitou, 2,5–10 cm dlouhou a 1,5 – 5 cm širokou, na bázi srdčitou, na vrcholu špičatou. Okraj čepele je hrubě pilovitý. Bílé květy jsou téměř přisedlé, v lichopřeslenech, s listeny podobnými listům. Zvonkovitý kalich je 10–15 mm dlouhý, roztroušeně chlupatý, s cípy úzce trojúhelníkovitými až šídlovitými. Koruna je 20–25 mm dlouhá, s prohnutou trubkou mírně břichatou, horním pyskem přílbovitým, dolním pyskem se středním lalokem okrouhle ledvinitým, vykrojeným. Nitky tyčinek jsou chlupaté, prašníky černé. Plody jsou tvrdky až 3,5 mm dlouhé hladké, tmavě šedé. Kvete od dubna do listopadu.
Využití: Sbírá se koruna (Flos lamii albi, Flos urticae mortuae) a používá se jako léčivka (slizy, třísloviny, silice). Při vnějším použití má adstringentní účinky, při vnitřním použití působí protizánětlivě, mírně diureticky a usnadňuje odkašlávání. Je to také poměrně významná medonosná rostlina.
Lamium albumLamium album
Fotografováno v červnu 2005 (Brno).