Syn.: Laurus canariensis Webb et Berth., nom. inval., Laurus novocanariensis Rivas-Mart., Lousa, Fern. Prieto, E. Días, J. C. Costa et C. Aguiar, Persea azorica Seub.
Česká jména: vavřín azorský (Mareček 1997)
Čeleď: Lauraceae Juss. – vavřínovité
Laurus azorica
Rozšíření: Endemit Makaronésie – Azorské a Kanárské ostrovy, Madeira a Maroko. Na ostrovech Lanzarote a Fuerteventura v současnosti již neroste.
Ekologie: Laurus azorica je dominantním druhem vavřínových lesů, které se rozkládají většinou v severních částech makaronéských ostrovů, v nadmořské výšce od (200–)500 až do 1100(–1400) m n. m., tedy v oblastech ovlivněných srážkami pasátových větrů. Kvete od února do dubna.
Laurus azorica
Popis: Dvoudomý strom nebo keř, až 25 m vysoký, borka hladká, listy střídavé, vejčitě kopinaté, lesklé, lysé, na střední žilce v úžlabí postranních žilek s malými žlázkami, květy v klubkovitých květenstvích v úžlabí listů na krátkých stopkách, 4četné, žluté. Plodem je drobná bobule.
Využití: I když listy vavřínu azorského nejsou tak aromatické jako listy příbuzného vavřínu vznešeného (Laurus nobilis), který roste ve Středozemí, v makaronéské kuchyni se používají také, z plodů se lisuje i olej ceněný v místním tradičním léčitelství.
Poznámka: Některými autory jsou rostliny z Kanárských ostrovů a Madeiry od azorské populace oddělovány a řazeny k samostatnému druhu Laurus novocanariensis Rivas-Mart., Lousa, Fern. Prieto, E. Días, J. C. Costa et C. Aguiar.
Laurus azorica
Laurus azorica
Laurus azorica
Fotografovali Ladislav Hoskovec, dne 31. 3. 2006 (Španělsko, Kanárské ostrovy, Tenerife, Anaga, Taborno) a Naďa Gutzerová, v září 2000 (La Gomera).