Syn.: Cardiaca vulgaris Moench, Leonurus villosus Desf. ex d´Urv., Leonurus intermedius Holub – buřina srdečník
Čeleď: Lamiaceae Lindl. – hluchavkovité
Leonurus cardiaca
Rozšíření: V Evropě se vyskytuje kromě nejsevernějších i nejjižnějších oblastí skoro po celém kontinentu, v Asii se areál táhne až po východní Sibiř a Himálaj. Adventivně je rozšířen i v Severní Americe a Argentině (Buenos Aires).
Ekologie: Roste na rumištích, skládkách, v příkopech a podél cest, na ruderálních plochách, snáší vysýchavé ruderální půdy. Je součástí společenstev třídy Galio-Urticetea (diagnostický druh svazu Arction lappae), Chenopodietea (nitrofilní společenstva kypřených půd rumišť) a Artemisietea vulgaris.
Popis: Z větveného vodorovného oddenku vyrůstá mnoho větvených lodyh, až 50–150 cm vysokých. Rostlina je chlupatá, odění hlavní lodyhy se využívá jako nejdůležitější znak při rozlišování menších taxonů. Přízemní a dolní lodyžní listy mají čepel v obrysu více méně okrouhlou, dlanitoklanou až dlanitodílnou, 6–12 cm v průměru, s řapíkem až 12 cm dlouhým. Dolní listy usychají během vegetace. Horní listy a listeny jsou v obrysu vejčitě kopinaté, trojlaločné až trojklané, k vrcholu stonku se zmenšují. Báze listu je klínovitá, řapík krátký. Květenství se skládá z lichopřeslenů asi 10květých. Květy jsou přisedlé, s kalichem 3,5–8 mm dlouhým a korunou 8–10 mm dlouhou, světle fialovou až růžovou, v ústí někdy s hnědavými skvrnkami. Horní pysk je málo vyklenutý, vně hustě pýřitý, dolní pysk je trojlaločný. Tyčinky dosahují délky horního pysku. Tvrdky jsou asi 2,5 mm dlouhé, světle hnědé. Kvete od června do září.
Variabilita: Druh je značně proměnlivý. Nejproměnlivější je odění hlavní lodyhy, mohou být rozlišovány 3 drobné taxony:
L. cardiaca subsp. cardiaca – lodyha na hranách chlupatá, chlupy velmi krátké, do 0,5 mm, tuhé, přitisklé k lodyze; u nás je považována za archeofyt;
L. cardiaca subsp. villosus – lodyha huňatá kolem dokola, chlupy 1–2 mm dlouhé, měkčí, více méně odstávající; u nás považována za neofyt;
L. cardiaca nothosubsp. intermedius – morfologicky intermediární hybridogenní typ.
I mezi těmito třemi taxony existují přechodné typy.
Využití: Od středověku se ve střední Evropě používal jako léčivka. Nať se sbírala na začátku kvetení, používala se při angině pectoris. Využívala se také jako mírné sedativum, k mírnému snížení vysokého tlaku a při klimakterických potížích a zadržování tekutin v těle. Obsahové látky jsou hořčina leonurin, třísloviny, silice a alkaloid leonukardin. Také se pěstuje jako včelí pastva. Bohatý nektar obsahuje až 40 % cukrů. Nať se dříve používala jako olivově zelené barvivo.
Ohrožení a ochrana: Nominátní poddruh je v Červeném seznamu zařazen mezi vzácnější druhy vyžadující pozornost (C4a).
Leonurus cardiacaLeonurus cardiaca
Leonurus cardiacaLeonurus cardiaca
Fotografoval Ladislav Hoskovec, v červnu 2005 (Brno).