Syn.: Ballota arabica Hochst. et Steud. ex Steud., Eneodon urticifolia (Vahl) Raf., Hemistoma ovatum (Vahl) Ehrenb. ex Benth., Leucas affinis R. Br., nom. inval., Leucas coleae Baker, Leucas urticifolia (Vahl) R. Br., Phlomis urticifolia Vahl
Čeleď: Lamiaceae Lindl. – hluchavkovité
Leucas urticifolia
Rozšíření: Vyskytuje se ve východní Africe od jihovýchodního Egypta po Tanzánii, dále na Arabském poloostrově (Saúdská Arábie, Jemen, Omán), v jižním Íránu, Pákistánu, přesahuje i do Afghánistánu a severozápadní Indie.
Ekologie: Jako jednoletka provází nezapojenou ruderální vegetaci v sídlech, podél komunikací i na okrajích zemědělských kultur. Vystupuje až do nadmořské výšky 2000 m.
Leucas urticifolia
Popis: Jednoletá bylina, většinou od báze bohatě větvená, s přímými lodyhami vysokými 10–50 cm, pokrytými krátkými nazpět obrácenými chlupy. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, horní až přisedlé, vejčité až vejčitě kopinaté, 1,2–3,5(–6) cm dlouhé a 0,8–2,2 cm široké, přitiskle chlupaté (odění na rubu je hustší), na okraji vroubkované, na vrcholu zaokrouhlené až tupě špičaté. Květenství tvoří 2–10 hustých lichopřeslenů složených z 15–40 téměř přisedlých květů; listeny jsou čárkovité, 8–14 mm dlouhé, světle zelené, brvité; kalich je souměrný, 7–9 mm dlouhý, za plodu prodloužený, s (8–)10 nestejnými ostnitými cípy dlouhými 0,2–2 mm, za plodu nenafouklý; koruna je pyskatá, fialová, 7–12 mm dlouhá, bílá, horní pysk je přímý, na vnější straně odstále chlupatý, dolní je o něco delší; tyčinky jsou 4; bliznové laloky jsou nestejné. Plody jsou čtveřice tvrdek 2–2,5 mm dlouhých.
Využití: V Indii patří k prostředkům lidového léčitelství, v nálevu se podává při horečkách a při nachlazení.
Leucas urticifolia
Leucas urticifolia
Leucas urticifolia
Leucas urticifolia
Fotografováno ve dnech 21. a 22. 9. 2015 (Omán, gov. Dhofar, Mughsayl a Rakhyut).