Syn.: Othonna sibirica L.
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Ligularia sibirica

Ligularia sibirica

Rozšíření: Eurasijský druh mírného pásma s rozsáhlým areálem od severovýchodní Evropy přes celou Sibiř až do Číny a Japonska. Izolované výskyty se nacházejí na Kavkaze a v Zakavkazsku. Reliktní charakter mají lokality v Chorvatsku, Bulharsku (pohoří Pirin), Rumunsku, Maďarsku, Rakousku (s pochybnostmi o původnosti), v České a Slovenské republice, Polsku a nejvíce na západ ve střední a jižní Francii.
V České republice je druh znám na několika lokalitách v severních Čechách: mezi Jestřebím a Starými Splavy (chráněna v přírodní rezervaci Sluneční dvůr) a v nivě řeky Bělé mezi Bělou pod Bezdězem a Bakovem nad Jizerou (chráněna v národních přírodních památkách Rečkov a Klokočka). V roce 1984 byl nalezen také na Šumavě, na břehu rybníka Olšina u obce Otice. Zda je i na této lokalitě původní nebylo doposud uspokojivě vysvětleno (nejspíše však jde o druhotný výskyt). Na některých místech byla popelivka sibiřská prokazatelně záměrně vysazována, i v rámci záchranného přesazování (např. Radvance u Nového Boru, v údolí Haltýře v Praze-Troji, u Kladské ve Slavkovském lese, ale i mnohde jinde). Na Slovensku je známa především ze Slovenského ráje a při úpatí Braniska u obce Lipovce.
Ekologie: Roste v mokřadech, na slatinách, rašeliništích, mokrých ostřicových loukách, řídkých rákosinách a bažinatých olšinách. Vyžaduje vysokou hladinu spodní vody (často je uváděné optimum s vodou trvale na úrovni povrchu půdy nebo těsně pod ní) a dostatečné množství světla (zástin keřů a stromů omezuje její kvetení a potlačuje vzrůst). Kvete od července do srpna.
Popis: Statná vytrvalá rostlina s přímou, nevětvenou a lysou lodyhou, vysokou 30-160 cm. Přízemní listy dlouze řapíkaté, trojúhle srdčité až ledvinité. Lodyžní listy srdčité, směrem ke květenství až kopinaté, na okraji zubaté. Žlutokvěté úbory skládají listenatý hrozen. Jednotlivé úbory dosahují v průměru 2-3 cm, mají bezplevkaté lůžko a jednořadý zákrov. Květy terče oboupohlavné, s trubkovitou korunou a ve větším množství, květy jazykovité samičí, v počtu 8-10. Nažky válcovité, s jednořadým jednoduchým chmýrem.
Ohrožení a ochrana: Mezi závažná ohrožení patří zejména změna vodních poměrů a zarůstání dřevinami. Možné ohrožení může spočívat i v šíření expanzivních druhů.
Popelivka sibiřská je jeden z nejvzácnějších druhů na území České republiky dochovaná jako relikt z preboreálu (nejranějšího postglaciálu). Její význam však spočívá spíše v reliktnosti výskytu, okolnostmi jejího objevení a sledování. Na vlastních lokalitách roste v množství mnoha tisícovek jedinců (na rozdíl od jiných lokalit střední a západní Evropy), někdy uváděné desetitisíce jedinců jsou však již přehnané. U nás je zařazen ke kriticky ohroženým druhům (C1b), ve stejné kategorii chráněn zákonem (§1), na Slovensku k druhům zranitelným (VU), v Maďarsku a v Polsku patří také ke kriticky ohroženým a rovněž zákonem chráněným druhům (CR/§), je také uveden v příloze II. ve Směrnicích Rady evropských společenství 92/43/EEC/1992 (v soustavě Natura 2000, není uveden mezi prioritními druhy) a v Úmluvě o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva ve znění z roku 1998, část A, příloha I.)
Ligularia sibiricaLigularia sibirica
Ligularia sibirica
Fotografováno dne 10. 7. 2005 (Bělá pod Bezdězem, Klokočka a NPP Rečkov).