Syn.: Linum angustifolium Huds., Linum usitatissimum L. subsp. angustifolium (Huds.) Thell., Linum hispanicum Mill.
Čeleď: Linaceae S. F. Gray – lnovité
Linum bienne
Rozšíření: Původní snad jen v jihozápadní Asii nebo severovýchodní Africe, avšak jako archeofyt v současnosti rozšířen v celém Mediteránu, submediteránní oblasti jižní Evropy, Británii, Makaronésii, na Kavkaze a Krymu. Zavlečen také do Severní (především na západní pobřeží) a Jižní Ameriky (provincie Buenos Aires a střední Chile), snad i na Havajské ostrovy. U nás se nevyskytuje.
Ekologie: Roste na suchých loukách a pastvinách, na kamenitých stráních, v lesních lemech a křovinách, při okraji polí a cest, v pásmu od pobřeží až do hor. Kvete od dubna do května.
Linum bienne
Popis: Jednoletá až dvouletá (zřídka krátkověce vytrvalá) bylina, (20–)30–60 cm vysoká, lodyha je vystoupavá až přímá, jen v horní části větvená, hustě olistěná, listy jsou střídavé, čárkovité až úzce kopinaté, 1–3žilné, až 15 mm dlouhé a nanejvýše 1,5 mm široké, víceméně přitisklé k lodyze. Květy jednotlivé, 5četné, 1,1–1,6 cm v průměru, kališní cípy vejčité, zašpičatělé, na okraji blanité, korunní lístky jsou bledě modré, asi 2krát delší než kališní cípy. Plodem je tobolka.
Poznámka: Pravděpodobně z tohoto druhu byl ve starověku vyšlechtěn užitkový len setý (Linum usitatissimum).
Linum bienneLinum bienne
Linum bienne
Fotografováno dne 19. 4. 2008 (Itálie, Gargano, okolí Vieste).