Syn.: Linum alpinum var. gracilius Bertol.
Čeleď: Linaceae S. F. Gray – lnovité
Linum alpinum subsp. gracilius
Rozšíření: Italský endemit, roste v toskánských Apuánských Alpách a v několika vysokých skupinách severních a středních Apenin na jih až po provincii Molise.
Ekologie: Provází suché alpinské louky a pastviny na vápenci v nadmořských výškách od 600 až do 2900 m.
Linum alpinum subsp. gracilius
Popis: Útlá vytrvalá trsnatá bylina vysoká 8–15 cm; oddenek je mnohohlavý, ale obvykle bez zkrácených sterilních výběžků. Listy jsou střídavé, čárkovité, 0,6–1,2 cm dlouhé a 0,6–1,3 mm široké, celokrajné, na vrcholu špičaté. Květenství je koncový vijan tvořený nanejvýš 3 květy, někdy jsou květy jednotlivé; květní stopky jsou 0,5–2 cm dlouhé, při rozkvětu zahnuté, později se narovnávají; kališní lístky jsou 5–6 mm dlouhé, nežláznaté; korunní lístky jsou kopisťovité, 1–2 cm dlouhé a 0,8–1 cm široké, světle až blankytně modré, tmavěji žilkované, na bázi nažloutlé; tyčinek je 10; semeník je svrchní, nese 5 blizen. Plodem je vejcovitá, 5–7 mm dlouhá tobolka.
Poznámka: Horské vytrvalé lny z okruhu Linum alpinum jsou taxonomicky obtížná skupina tvořená izolovanými populacemi, které se vyskytují ve středoevropských a jihoevropských horských skupinách. Liší se kombinacemi detailních znaků, k nimž patří např. tvar květních stopek a jejich postavení před rozkvětem, za květu a za plodu. Tyto odchylky jsou hodnoceny na úrovni druhů nebo poddruhů. Nominátní Linum alpinum subsp. alpinum se vyskytuje v severních vápencových Alpách. Do tohoto okruhu patří i západokarpatské Linum perenne subsp. extraaxillare.
Linum alpinum subsp. gracilius
Linum alpinum subsp. gracilius
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 2. 7. 2015 (Itálie, NP Gran Sasso e Monti della Laga, Campo Imperatore).