Syn.: Periclymenum vulgare Mill., Caprifolium sylvaticum Lam., Caprifolium distinctum Moench, Lonicera serotina Gand.
Česká jména: kozílist otáčivý (Presl 1846), zimoléz popínavý (Sloboda 1852), kozí list německý (Čelakovský 1879, Polívka 1912), zimolez otáčivý (Dostál 1950), zimolez ovíjivý (Dostál 1989), zimolez německý (Mareček 1997), zimolez ovíjivý (Kubát 2002)
Slovenská jména: zimolez ovíjavý (Dostál 1950), zemolez ovíjavý (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Caprifoliaceae Juss. – zimolezovité
Lonicera periclymenum
Rozšíření: Západní a severní Evropa, od Pyrenejského poloostrova přes Francii a Německo, západní Rakousko a Švýcarsko, po jižní Norsko, Švédsko, na sever Polska, ve Velké Británii, Irsku, lokality v Itálii, na Korsice, v severoafrickém v Maroku. Zavlečen do Severní Ameriky. V řadě zemí zdomácnělý. U nás často pěstován, zplaněle na okrajích listnatých lesů v okolí obcí (plody roznášejí ptáci). Vytváří porosty, v zástinu nekvete, šíří se vegetativně (pravděpodobně nelze odlišit od sterilních rostlin Lonicera caprifolium). Roste v teplejších oblastech, spíš v západních Čechách.
Ekologie: Roste ve světlých doubravách a na lesních okrajích, na vlhkých písčitých až jílovitých půdách, především v oblastech s vyšší vzdušnou vlhkostí. Je to druh mediteránně-subatlantský, roste především v přímořských oblastech.
Popis: Opadavý keř, ovíjivý nebo plazivý, dosahuje až 5 m. Mladé větve tenké, duté, zelené až červenohnědé, lysé nebo měkce chlupaté, později hnědé s tmavými lenticelami. Borka je odlupčivá v pruzích. Pupeny jsou drobné, podlouhle vejcovité, krycí šupiny často žláznatě chlupaté. Všechny listy, i pod květenstvími, jsou volné, vstřícné. Čepel je celokrajná nebo nepravidelně laločnatá, široce eliptická až vejčitě eliptická, 3–8 cm dlouhá, 1,5–3,5 cm široká, na vrcholu špičatá, na bázi zúžená, na líci tmavozelená, na rubu šedozelená. Řapík je 3–7 mm dlouhý. Vonné květy jsou uspořádány v hlávkovitých květenstvích v úžlabí nejvyšších listů. Listeny jsou kopinaté, drobné, asi 5 mm dlouhé, vejčité, žláznatě chlupaté. Listénce jsou volné, vejčité, asi 2 mm dlouhé, žláznatě chlupaté. Kalich je pětizubý, žláznatě chlupatý, vytrvalý. Koruna je dvoupyská, 3–5 cm dlouhá, žlutavě bílá, často červenavě naběhlá, později špinavě žlutá. Horní pysk je rozdělen ve čtyři dlouhé cípy, trubka je 2–2,5 cm dlouhá, úzká, mírně prohnutá. Tyčinky vyčnívají z koruny, prašníky jsou asi 6 mm dlouhé. Bobule jsou tmavě červené, vejcovité až vejcovitě kulovité, asi 4 mm dlouhé, 3 mm široké, se zbytky kalicha. Semena jsou žlutá, hladká, matně lesklá, nepravidelně elipsoidní, až 5 mm dlouhá. Kvete v červnu a červenci.
Záměny: Ovíjivé druhy zimolezů se obtížně určují. Zatím pravděpodobně nebyl nalezen spolehlivý znak (ani anatomický), podle kterého se rozliší nekvetoucí jedinci L. periclymenum od nekvetoucího druhu Lonicera caprifolium.
Využití: Druh dříve pěstovaný často, dnes nahražován jinými ovíjivými druhy (Lonicera ×heckrottii). Je málo variabilní, jsou známy okrasné kultivary, např. ´Serotina´, který má květy vně tmavě purpurové, při rozkvětu světlejší, kvete do září.
Ohrožení a ochrana: U našich sousedů v Polsku je zimolez ovíjivý zákonem chráněným druhem.
Poznámka: Keře rodu Lonicera slouží jako živná rostlina pro tesaříka Oberea pupillata.
Lonicera periclymenumLonicera periclymenum
Lonicera periclymenum
Fotografováno dne 24. 6. 2009 (rostlina pochází z kultury).