Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Luina hypoleuca
Rozšíření: Roste v pobřežních horských skupinách na západě Severní Ameriky od Britské Kolumbie v Kanadě, kde se vyskytuje na Vancouver Island a v přilehlé části na kontinentu, v USA je znám ve státech Washington a Oregon a nejdále na jih zabíhá do střední Kalifornie.
Ekologie: Stanovištěm jsou otevřená, často skalnatá místa, nezřídka na hadcovém podkladu, vystupuje do nadmořských výšek 2100 m.
Luina hypoleuca
Popis: Vytrvalá trsnatá bylina nebo polokeřík; stonky jsou přímé, větvené, 15–60 cm vysoké. Listy jsou střídavé, přisedlé, vejčité až kopinaté, 1,8–6,5 cm dlouhé a 0,7–4 cm široké, na líci většinou lysé a lesklé, někdy v mládí pavučinaté a později olysávající, na rubu hustě bíle plstnaté, celokrajné nebo oddáleně zubaté. Květenstvím je vrcholík nebo okolík úborů; zákrov je víceméně válcovitý, zákrovních listenů je 6–14 v 1–2 řadách, jsou vejčité až kopinaté, 5–9 mm dlouhé, s blanitým okrajem; lůžko úboru je bez plevek; jazykovité květy chybějí; trubkovitých květů je 11–26, jsou oboupohlavné, mají krémově žlutobílou až sytě žlutou korunu s trubkou delší než nálevkovitě uspořádané, šikmo vzpřímené, trojúhelníkovité až kopinaté cípy; gyneceum daleko vyniklé. Plody jsou válcovité až vřetenovité nažky 3–4 mm dlouhé, lysé nebo brvité, s vytrvalým chmýrem tvořeným 80–120 štětinkami 8–10 mm dlouhými.
Luina hypoleuca
Luina hypoleuca
Luina hypoleuca
Luina hypoleuca
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 10. 7. a 3. 8. 2007 (Kanada, Britská Kolumbie: Vancouver Island, kaňon řeky Clayoquot a Manning Provincial Park, Blackwell Peak).