Syn.: Juncus sudeticus Willd., Luciola sudetica (Willd.) Sm., Luzula althii Herbich, Luzula nigricans Desv., nom. illeg.
Česká jména: bika horská (Domin-Podpěra 1928), bika sudetská (Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: chlpaňa sudetská (Dostál 1950, Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Juncaceae Juss. – sítinovité
Luzula sudetica
Rozšíření: Roste ve většině evropských pohoří – v Alpách, Karpatech, Vogézách, v Massif Central i v Pyrenejích, také v horách Korsiky a snad i v severovýchodním Turecku. Široce rozšířená je zejména ve Skandinávii, s výjimkou Dánska se objevuje v Norsku, Švédsku i Finsku a přilehlých oblastech severní části evropského Ruska, roste i na Islandu. U nás téměř ve všech horských oblastech.
Ekologie: Vlhčí horské krátkostébelné louky a mezernaté klečové porosty nad hranicí lesa, méně často druhotné horské louky a rašelinné louky v podhůří. Kvete od června do srpna.
Luzula sudetica
Popis: Vytrvalá, řídce trsnatá bylina se šikmými vystoupavými oddenky, 10–30 cm vysoká, s přízemními listy 1,5–3,0 mm širokými, na okraji jemně brvitými. Klásků v květenství je nejčastěji 5–8, stopky klásků jsou hladké, v každém klásku je 5–13 květů. Okvětní lístky jsou tmavě až černě hnědé, vnitřní kratší než vnější, semena s kratičkými přívěsky.
Záměny: Patří do okruhu biky ladní (Luzula campestris agg.), tedy bik se ztlustlým koncem listů. Podobná a často společně rostoucí bika mnohokvětá (Luzula multiflora) je celkově statnější, má větší květy, delší prašníky a širší semena, střídá biku sudetskou pod horní hranicí lesa. Nejpodobnějším druhem je bika bledavá (Luzula pallescens) se světlými okvětními lístky, která však v horských polohách roste velice zřídka. Od biky ladní (Luzula campestris) a biky obecné (Luzula divulgata) se liší různě dlouhými vnitřními a vnějšími okvětními lístky, kratičkými prašníky a užšími semeny.
Ohrožení a ochrana: Bika sudetská patří k ohroženým druhům květeny ČR (C3).
Luzula sudeticaLuzula sudetica
Luzula sudetica
Fotografováno dne 2. 6. 2012 (Krkonoše).