Jan Macků se narodil dne 21. května 1881 ve Volfířově u Dačic, zemřel 13. března 1964 v Brně. Český mykolog a botanik.

Macků

Studoval na filozofii v Praze, v roce 1905 získal doktorát z filozofie. Vyučoval na středních školách v Uherském Hradišti, Velkém Meziříčí, Přerově a na gymnáziu v Brně, od roku 1920 působil na Vysoké škole zemědělské v Brně, později i na zdejší veterině, do roku 1951 byl profesorem botaniky na České vysoké škole technické v Brně, potom v letech 1951–1957 byl tamtéž na Vojenské technické akademii, v letech 1954–1960 působil externě na Slovenskej vysokej škole technickej v Bratislavě.
Kromě užité botaniky se zabýval i mykologií. Je autorem prvního českého klíče k určování hub. Jeho Český houbař: Illustrovaný klíč kapesní k určení všech v našich vlastech rostoucích jedlých a jedovatých hub na základě jich vědecké soustavy s návodem, jak zacházeti s houbami v praksi a v kuchyni (Olomouc, Promberger 1913) měl v prvním vydání 174 stran, byl doplněn 182 barevnými a 20 černobílými obrázky na 48 tabulích, autorem barevných ilustrací byl olomoucký malíř J. Havlíček. Druhé vydání pochází z roku 1918, třetí rozšířené a přepracované vydání z roku 1924. To mělo 258 stran s 253 barevnými a 39 černobílými obrazy na 80 tabulkách. V roce 1915 vyšel jeho klíč i v německém vydání jako Praktischer Pilzsammler: III. Taschen-Bestimmungsbuch zum bestimmen aller in unserer Heimat washvenden essbaren und giftigen Pilze), druhé německé vydání pochází z roku 1925. Český houbař byl ve své době knihou značně populární, během deseti let se ho prodalo na 50 tisíc výtisků, jistě měl silný vliv na růst popularity sběru hub u nás. Našel si však i svého výrazného kritika v osobě mykologa J. Bezděka.
Další praktickou příručkou J. Macků byla kniha Pěstování a sbírání rentabilních rostlin léčivých, kterou vydal nejdříve vlastním nákladem v roce 1935, později v dalších vydáních u Prombergera v Olomouci. Do roku 1940 to byla čtyři vydání. V roce 1949 vyšla jeho kniha Houby jedlé a jedovaté, fotografie do ní poskytl Albert Pilát, ilustroval Jaroslav Kopřiva. Kniha obsahuje část všeobecnou (rozšíření, význam, chemismus, sběr, zužitkování a pěstování hub) a zvláštní, jejíž největší díl zaujímá opět klíč k určení rodů a druhů.
V roce 1952 se vrací k tématu léčivých rostlin v knize Sběr a pěstování našich užitkových rostlin léčivých, kořeninových, aromatických a jiných speciálních. Tento titul představuje přehled užitkových rostlin důležitých svou léčivostí nebo svou technickou užitkovostí (parfémy, barviva, vlákna, vzácná dřeva aj.). U každé rostliny jsou kromě popisu a způsobu využití uvedeny také pokyny pro sběr, sušení nebo zpracování, po případě pro její pěstování. Většina kreseb je převzata (a to bez udání jejich původu) z Polívkovy Názorné květeny a jeho Klíče. Kniha sama se stala předmětem odborné kritiky Josefa Dostála, vytýkal jí zastaralou systematiku, ale i četné další nedostatky – jen pro příklad uveďme klasický omyl o pěstování druhu Urginea maritima (ve skutečnosti se u nás mnohem častěji pěstuje Ornithogalum caudatum).
Na předcházející knihu svým způsobem navazuje i publikace Nové technické rostliny a jejich produkce v ČSR, která se zabývá možnostmi využití skočce obecného, klejichy hedvábné i červené, pampelišky pozdní a štětky soukenické. V roce 1957 vydává ještě v Bratislavě knihu Naše liečivé rastliny, v roce 1964 společně s Jindřichem Krejčou i Atlas liečivých rastlín: Vyše 200 druhov rastlín maľovaných podľa prírody (ten vyšel později i v ruštině a polštině).
Pořádal četné houbařské kurzy, zorganizoval i průmyslovou výrobu houbových konzerv.
Macků