Syn.: Berberis aquifolium Pursh
Čeleď: Berberidaceae Juss. – dřišťálovité
Mahonia aquifolium
Rozšíření: Rostlina pochází ze západní části Severní Ameriky. Odtud se rozšířila do parků a zahrad střední a západní Evropy jako okrasný keř a občas zde i zplaňuje. U nás se pěstuje od poloviny 19. století.
Ekologie: Mahónie se pěstuje jako okrasný keř v zahradách a parcích. Roste téměř v jakýchkoliv podmínkách, nejvíce se jí daří v polostínu ve vlhčí a lehčí půdě.
Popis: Vždyzelený keř, 1–2 m vysoký, větve bez trnů, se žlutým dřevem. Listy střídavé, lichozpeřené, většinou tříjařmé, s dlouhým řapíkem a palisty. Jednotlivé lístky jsou vejčitě kopinaté, přisedlé, na líci tmavě zelené, kožovité a mají zubatě vykrajovaný okraj. Květenství složeno z hroznů, jednotlivé květy jsou téměř přisedlé, vypouklé a trojčetné. Kališní lísky rostou ve 3 kruzích, korunní ve dvou kruzích, oboje mají žlutou barvu. Plodem jsou tmavomodré, 8 mm velké bobule. Kvete od května do července.
Využití: Její větévky se používají jako dekorace ve vazačství. Dříve se využívaly i plody do kompotů nebo marmelád, šťáva z plodů k obarvování vín. Dřevo mahónie obsahuje mírně jedovaté alkaloidy (berberin), v plodech je však těchto látek neškodné minimum.
Poznámka: Rod byl pojmenován po americkém botanikovi B. McMahonovi.
Mahonia aquifoliumMahonia aquifolium
Mahonia aquifolium
Mahonia aquifolium
Fotografováno 9. 5. 2005 a v září 2006 (Praha-Písnice).