Hrabě Heinrich Gottfried von Mattuschka se narodil dne 22. února 1734 v dolnoslezském Javoru (Jawor, Jauer), zemřel 9. listopadu 1779 na svém panství v tehdy již pruském Pičíně v Dolním Slezsku (Pyszczyn, Pitschen – občas je tato obec zaměňována za hornoslezskou Byčinu, jejíž německý název je taktéž Pitschen, ale s Mattuschkovým panstvím nemá pranic společného). Byl to významný slezský botanik druhé poloviny 18. století. Své místo v dějinách botaniky si vydobyl především vydáním trojdílného spisu Flora silesiaca.

Jeho otcem byl hrabě Friedrich Rudolf von Mattuschka, Freiherr von Toppelczan und Spättgen (narozen 1706), matkou Maria Josepha Barbara von Spättgen (narozena 1715). Vzdělání získal od privátních učitelů v domě rodičů ve Vratislavi, pak nastoupil na univerzitu, kde získal titul bakaláře a magistra filozofie. Podle přání svého otce se dále věnoval studiu práv, v roce 1755 odešel do Berlína, kde pracoval u odvolacího soudu, v roce 1756 nastoupil na post hlavního oficiálního rady ve Vratislavi. Dne 29. srpna 1763 se oženil s hraběnkou Marií Bernhardinou Clairon d’Haussonville (narozena 1742) a z jejich manželství se narodili synové Joseph Eduard Maria (1764–1829), Heinrich Bernhard (asi 1768–1845, sňatkem spřízněn s hornohlohovskými Oppersdorfy) a Johann Bernhard Maria (1768–1820, spřízněn s milkovskou větví rodu Lodron-Laterano). Avšak v roce 1770 onemocněl tuberkulózou, z úřadu odešel a dále se věnoval především studiu své oblíbené matematiky, astronomie, meteorologie i botaniky. Byl členem Gesellschaft Naturforschender Freunde v Berlíně. Zemřel ve věku pouhých 45 let.

Mattuschkova Flora silesiaca (celý titul zní Flora silesiaca, oder, Verzeichniss der in Schlesien wildwachsenden Pflanzen: nebst einer umständlichen Beschreibung derselben, ihres Nutzens und Gebrauches so wohl in Absicht auf die Arzney – als Haushaltungs-Wissenschaft) vycházela v letech 1776, 1777 a 1789. První dva svazky obsahují celkem 736 taxonů, 3. díl – vydaný až po předčasné Mattuschkově smrti – zahrnuje rejstřík latinských a německých jmen rostlin použitých v této práci.
Dílo bylo z části výsledkem vlastního autorova pozorování rostlin na přírodních lokalitách, sám v předmluvě uvádí, že žil řadu let na venkově a poznal slezskou květenu nejen v oblasti Pičína, kde přebýval nejčastěji, ale zavítal i do Horního Slezska a do hor (horami možná mínil i Krkonoše, jistě se jednalo o pohoří v Dolním Slezsku). Z části však údaje o výskytu rostlin přebíral i z jiných zdrojů – o botaniku se zřejmě začal více zajímat až jako těžce nemocný člověk. Z historických děl jistě použil Schwenckfeldtův spis Stirpium et fossilium Silesiae catalogus z roku 1600, kterého si cenil. Za dobrý příklad takového převzetí starého údaje může sloužit kruhatka Matthiolova (Cortusa matthioli) – Mattuschkův text k tomuto druhu je víceméně jen německým překladem dávného Schwenckfeldtova záznamu latinského. Navíc i od E. Formánka víme, že vlastnil též rukopis Flora vratislaviensis od vratislavského lékaře Chr. Gottfrieda Rudolpha, který zesnul v roce 1707. Mattuschka sám uvedl rovněž jména svých dalších spolupracovníků, lékařů Knolla z Fraustadtu a Krockera z Vratislavi.
Mattuschka se v textech snažil zaznamenat kromě botanických popisů i údaje o využití rostlin v lékařské praxi, kniha evidentně neměla sloužit jen úzkému kruhu botaniků – proto také nebyla za jazyk knihy zvolena latina, nýbrž němčina, mateřština většiny tehdejších Slezanů. Jistě hodnotné a v této době též moderní bylo důsledné použití Linnéova systému v klasifikaci rostlin. Některé druhy tu však zůstaly určeny jen nejednoznačně, platí to nejspíš především u druhů, které přebral ze starší literatury. Příkladem může být všivec uvedený pod jménem Pedicularis comosa, který měl růst v okolí Sněžky – v knize je hned u něj vytištěn i otazník (Schwenckfeldt uvádí krkonošský všivec pod jménem Filipendula montana, Alectorolophus I. Cl. P.). Nicméně některá jiná stará předlinnéovská jména převedl do linnéovské nomenklatury chybně i bez vyznačeného otazníku – viz údajná krkonošská Cortusa Schwenckfeldtova.
V roce 1779 vyšel ještě jeho latinský spis Enumeratio stirpium in Silesia sponte crescentium in usum herborisantium, který obsahuje 1221 taxonů (včetně mechorostů a hub). Údaje o lokalitách jsou v něm uváděny taktéž v němčině.

V botanických citacích je Mattuschkovo jméno uváděno ve formě MATT., v IPNI je uveden u 14 záznamů, najdeme ho například jako autora popisu variety dubu Quercus robur var. petraea Matt., která je dnes klasifikována jako druh Quercus petraea (Matt.) Liebl.
Mattuschka