Čeleď: Cupressaceae Bartl. – cypřišovité
Microbiota decussata
Rozšíření: Dálný východ, Rusko, Primorská oblast, východně a severovýchodně od Vladivostoku, v pohoří Sichote Alin (Sikhote Alin). V současné době je známo asi 10 lokalit, původní areál je teprve zkoumán – v místním nářečí se dřevina nazývá kurumkurinda, což označuje polštář na skále. Druh byl objeven v roce 1921 Šiškinem, popsán v roce 1923 Komarovem.
První introdukce v Evropě proběhla v roce 1963 v tehdejším Československu, v Arboretu Nový Dvůr u Opavy. Rostliny nechal přivézt tehdejší ředitel arboreta Ing. Zdeněk Kříž z Taškentu, kde byly pěstovány; jejich původní stanoviště bylo na Sichote Alin.
Microbiota decussataMicrobiota decussata
Ekologie: Původní areál mikrobioty se nachází v oblasti s chladným drsným podnebím, pro které je typické vlhčí léto a suchá mrazivá zima. Roční srážky zde dosahují 600–900 mm, v zimě teploty klesají na -20 °C (na některých místech i -40 °C). Podnebí ovlivňují jednak letní monzuny vanoucí z jihu a jihovýchodu, které přinášejí od moře potřebnou vláhu hlavně v podobě mlhy, a také v zimě vanoucí severní a severozápadní studené silné větry z pevniny. Roste ve vertikálním rozmezí 500–1 500 m n. m., převážně na jižních expozicích svahů, také v zařízlých údolích horních toků řek, na žulovém podloží, na propustných mělkých kamenitých půdách s nízkou vrstvou humusu. Slunná až polostinná dřevina, na exponovaných svazích ve vyšších nadmorských výškách roste hlavně s Pinus pumila, Betula ermanii a zástupci vřesovcovitých (Rhododendron, Vaccinium aj.), v nižších polohách ve společenstvech jehličnatých a smíšených lesů prakticky v podrostu a polostínu s Pinus koraiensis, Picea jezoensis, Abies nephrolepis, Abies holophylla, Larix cajanderi, Taxus cuspidata, Quercus mongolica, Betula ermanii, Fraxinus mandshurica, Rhododendron sp., Vaccinium vitis-idaea, z bylin léčivý a obecně známý ženšen (Panax ginseng) atd.
Microbiota decussata
Popis: Jednodomý, nízký, hustě větvený, rozprostřený keř, dorůstající kolem 1 m výšky, borka na kmíncích načervenale hnědá, jednotlivé větve až 2 m dlouhé. Listy šupinovité, křižmostojné, zelené, na plodných větvičkách 2 mm dlouhé a 1 mm široké, oválné, protáhlé do špičky s bělavým okrajem a nevýraznou žlázkou uprostřed listu. U neplodných větviček více zašpičatělé, odstálejší s výraznou žlázkou. Během zimy se listy zbarvují do bronzova. V juvenilním stádiu také listy jehlicovité (jako u všech druhů čeledi Cupressaceae). Samčí šištice žlutavé, na koncích letorostů, samičí na zkrácených větvičkách, kulovité nebo vejčité, složené ze (2–)4 kožovitých šupin tvořících pohárek. Šišky vodorovně odstálé, 6 mm dlouhé a 3 mm široké, dřevnaté semenné šupiny (2–)4, 2 větší odstálé, se šídlovitým ostnem. Jediné semeno sedí uprostřed otevřené šišky, je bezkřídlé, eliptického tvaru, hladké, lesklé tmavě hnědé až černé. Kvetení a opylení probíhá v dubnu až květnu, šišky dozrávají od srpna do října. Dožívá se 80–100 roků.
Ohrožení a ochrana: Druh je zapsán do seznamu ohrožených a chráněných druhů rostlin Červené knihy Ruska.
Využití: V sadovnictví našla mikrobiota uplatnění jako pokryvná, vůči mrazu a větru odolná dřevina, nenáročná na podloží.
Poznámka: Microbiota decussata je jediným zástupcem svého rodu, má nejmenší šišku z konifer celé severní polokoule. Česká republika se pyšní její první evropskou introdukcí.
Microbiota decussata
Fotografováno dne 7. 10. 2006 (Arboretum Nový Dvůr u Opavy).