Syn.: Epipactis porrifolia Sw., Microtis aemula Schltr., Microtis banksii A. Cunn. ex Hook., Microtis benthamiana Rchb. f., Microtis bipulvinaris Nicholls, Microtis formosana Schltr. ex Masam., Microtis frutetorum Schltdl., Microtis holmesii Nicholls, Microtis javanica Rchb. f., Microtis longifolia Colenso, Microtis parviflora R. Br., Microtis porrifolia (Sw.) R. Br., Ophrys unifolia G. Forst., Serapias porrifolia (R. Br.) Steud.
Čeleď: Orchidaceae – vstavačovité
Rozšíření: Východoasijsko-australsko-pacifický druh, jeho areál zahrnuje jižní Čínu, Tchaj-wan, jižní Japonsko, Filipíny, Indonésii, východní, jihovýchodní i jihozápadní Austrálii, celý Nový Zéland, Novou Kaledonii a některé další pacifické ostrovy. Byl popsán z Nového Zélandu. Některé národní květeny i mezinárodní botanické databáze k tomuto druhu přiřazují druh Microtis parviflora, který však australská a novozélandská literatura striktně oddělují.
Ekologie: Roste terestricky v lesních lemech a křovinách, na sušších trávnících a pastvinách, ale i kolem cest, v pásmu od mořského pobřeží až do hor, z Tchaj-wanu je uváděn z nadmořské výšky až okolo 2000 m. Kvete od září do prosince.
Popis: Vytrvalá bylina s lodyhou přímou, 10–60(–100) cm dlouhou. List je jediný, přízemní, úzce kopinatý, 8–60(–80) cm dlouhý a jen asi 1,2 cm široký. Květenství je hroznovité, 5–40(–100)květé; listeny jsou kopinaté až vejčité, 2–4 mm dlouhé a 1–1,5 mm široké; květní stopky jsou asi 1,5 mm dlouhé, květy zelené až žlutozelené; dorsální vnější okvětní lístek je vejčitý, přilbovitý, 2–4 mm dlouhý a 1–2 mm široký, postranní lístky jsou čárkovité až podlouhlé, 1,5–2,5 mm dlouhé a 0,8–1,2 mm široké, dozadu zahnuté; vnitřní okvětní lístky pod dorsálním vnějším lístkem jsou kopinaté, jen zhruba 1,8 mm dlouhé a asi 0,8 mm široké; pysk je podlouhlý, 1,2–2,5 mm dlouhý, většinou ve svém středu nejužší, po okraji vroubkovaný a zvlněný, na vrcholu tupý, uťatý nebo nezřídka vykrojený. Plodem je tobolka.
Záměny: Podstatný rozdíl mezi druhy Microtis unifolia a Microtis parviflora spatřuje novozélandská literatura především ve tvaru pysku. M. parviflora má mít pysk spíše trojúhelníkovitý a víceméně celokrajný, zatímco M. unifolia podlouhlý, nejužší zhruba ve svém středu, navíc po okraji zřetelně vroubkovaný a zvlněný.
Ohrožení a ochrana: Na druh se vztahuje ochrana mezinárodní obchodní úmluvy CITES.
Poznámka: Rod Microtis v současnosti zahrnuje zhruba 20 druhů, které se vyskytují v oblasti od Japonska po západní Austrálii, na východ pronikají až do Polynésie.
Fotografoval Mário Duchoň, dne 16. 12. 2016 (Nový Zéland, South Island).