Joseph Gottfried Mikan se narodil dne 3. září 1743 v České Lípě, zemřel 7. srpna 1814 v Praze. Lékař, botanik a chemik.

Studoval v Drážďanech, Praze a ve Vídni a působil jako lázeňský lékař v Teplicích. V roce 1773 se stal mimořádným a v roce 1775 řádným profesorem botaniky a chemie na lékařské fakultě pražské univerzity, v roce 1798 byl rektorem pražské univerzity.
Josef Mikan se zasloužil o vznik první pražské univerzitní botanické zahrady. V roce 1775 byla tato zahrada zřízena na pozemku bývalé jezuitské zahrady na Smíchově – tedy v místě nynější ulice V botanice. Ležela nedaleko Vltavy, a tak byla nezřídka ničena záplavami. Rozsáhlá povodeň ji zpustošila i v únoru 1785, byly tehdy poškozeny sbírky, ledy zničily i budovu, která sloužila jako semenářská stanice. Mikan potom společně se svým tehdy oblíbeným studentem T. Haenkem objel Čechy a nasbíral pro zahradu nové rostliny i semena (Mikanův vztah k Haenkemu ochladl po výpravě Královské učené společnosti nauk do Krkonoš v roce 1786). Po obnově zde zahrada přetrvala až do devadesátých let 19. století, pak byla přemístěna na místo dnešní zahrady Na Slupi.
Z Mikanova díla je nejznámější spis Catalogus plantarum omnium juxta systematis vegetabilium Caroli a Linné editionem novissimam XIII. in usum horti botanici Pragensis, který vyšel v Praze roku 1776 a věnoval se pražské botanické zahradě.
Mikanovy zájmy byly mnohostranné, zajímal se údajně i o výtvarné umění, byl také aktivním hudebníkem.
V botanické literatuře je jeho jméno uváděno ve tvaru J. G. MIKAN.
MikanMikan
Johann Christian Mikan, syn předešlého, se narodil dne 5. prosince 1769 v Teplicích, zemřel 24. 12. 1844 v Praze. Byl to lékař, botanik, entomolog a profesor všeobecné přírodovědy na pražské univerzitě.
Pozornost věnoval univerzitní botanické zahradě, v letech 1811–26 byl jejím ředitelem. Nechal zvětšit a dostavět skleník, kde pěstoval nové tropické a jihoafrické (kapské) rostliny, vysadil do zahrady také řadu alpských a horských druhů rostlin. Právě v jeho době se zvýšil počet druhů pěstovaných v botanické zahradě na 10 tisíc.
Podnikal časté entomologické a botanické výpravy po českých horách, v roce 1811 zavítal při studijní cestě na Maltu, Baleáry a do Španělska, především se však v roce 1817 zúčastnil jako botanik společně s Johannem E. Pohlem a dalšími přírodovědci rakouské vědecké výpravy do Brazílie. Právě na této cestě popsal řadu nových druhů rostlin, zapsal se dosti výrazně do dějin jihoamerické botaniky. Sběry z této expedice byly uloženy ve Vídni.
Z jeho odborného díla jmenujme Monographia Bombyliorum Bohemiae (1796), Entomologische Beobachtungen, Berichtigungen und Entdeckungen (1797) a především několikasvazkové dílo Delectus Florae et Faunae Brasiliensis (1820–25, autorem litografií je patrně valtický Ferdinand Lucas Bauer).
V botanické literatuře se jeho jméno uvádí ve tvaru J. C. MIKAN. Jím popsané druhy jsou například Dichorisandra thyrsiflora, Echites tenuifolius, Oxalis daphniformis, Paspalum suffultum, Passiflora amethystina.
Na počest obou Mikanů pojmenoval Carl Ludwig von Willdenow v roce 1803 rod Mikania Willd., Asteraceae, řada rostlin po nich nese druhové jméno (tedy především po J. C. Mikanovi), např. Acacia mikanii Benth., Cocos mikaniana Mart., Erythroxylum mikanii Peyr., Eugenia mikaniana DC., Schilleria mikaniana Kunth aj.