Josef Mikeš se narodil dne 12. května 1889 v Mratíně u Prahy, zemřel 21. prosince 1964 v Praze. Český zahradník, pedagog, redaktor Zahradnických listů, fotograf.

Absolvoval pomologický ústav v Troji, praxi získal ve Vídni a Budapešti. Od roku 1919 působil jako zahradník v Zemském pomologickém ústavu v Troji, vyučoval zde květinářství. Následně se stal správcem školních objektů v Troji, později i v Ruzyni. Byl blízkým spolupracovníkem Ferdinanda Macháčka, vydavatele Československých zahradnických listů. Publikoval řadu odborných zahradnických článků v dobovém tisku, ale napsal i několik zahradnických knih, spolupracoval i s chrudimským Vaňkovým nakladatelstvím. Jmenujme z nich například:

  • Zušlechťování rostlin: květinářství, zelinářství. (Chrudim, První čsl. zahrad. bursa [J. Vaněk], 1921).
  • Nejdůležitější tržní květiny, jejich výživa, pěstba, zasílání a škůdcové. (Chrudim, Josef Vaněk, 1926).
  • Chrysanthemum indicum: pro pěstitele i milovníka. (Chrudim, Josef Vaněk, 1929).
  • Památník na sjezd absolventů zemského pomologického ústavu v Praze-Troji-Ruzyni 29. a 30. IX. 1934. Almanach 1871–1934, sestavil Josef Mikeš. (Ruzyně, Spolek absolventů zemského pomologického ústavu v Praze-Troji, [1934]).
  • Rychlení a pěstování raných zelenin. (Praha, Zemědělská knihtiskárna, 1942).
  • Použití a úprava rašeliny, kompostů a různých zahradních zemin v zahradnické a zahrádkářské praxi. (Praha, Brázda, 1947).
  • Balkonové květiny: Návod pro zahradníky a pěstitele. (Havlíčkův Brod, Jiří Chvojka, 1948).
  • Pěstování květin v bytě, za okny a na balkoně. (Praha, Ferdinand Macháček, 1948).
  • Pěstování zeleniny v domácích zahradách. (Praha, Jednota zahrádkářů, 1948).
  • Náčrtník botaniky: Pomocná kniha k vyučování rostlinopisu. (Praha, Svoboda, 1949).
  • Nové směry v pěstování ovocných stromů. (Praha, Brázda, 1949).
  • Pěstujeme ovoce a zeleninu v JZD. (Praha, Orbis, 1953).
  • ABC zahrádkáře. (Praha, Práce, 1954).

Je jistě pozoruhodné, že v jeho pozůstalosti zůstaly rozpracované i Dějiny českého zahradnictví. Avšak osobnost Josefa Mikeše připomínáme v rubrice Homo botanicus především v souvislosti s vydáním jeho knihy Naše květena ve fotografii (Praha, Česká grafická unie, 1940). Hned na obálce této knihy se dozvídáme, že „Naše květena ve fotografii“ je prvý veliký soubor hlubotiskových fotografií, který se dostává do rukou naší široké veřejnosti. Fotografická část je doplněna i textem se stručným popisem jednotlivých druhů, jejich výskytem a dobou květu. Kniha zahrnuje 259 taxonů rostlin, snahou autora bylo zachytit je věrně až do nejmenších podrobností, prý jak to lze jen fotografickým objektivem docíliti. Přiznejme si, že zůstalo jen u autorova přání. Tehdejší možnosti tisku zřejmě nebyly ještě schopné zaznamenat všechny jemné detaily rostlinných těl, jejich kontury jsou nezřídka slity do poměrně ponuré zelenočerné plochy. Lehce se to dnešním kritikům hodnotí… Nicméně historicky vzato nelze od tohoto počinu odhlédnout, zcela jistě tato kniha patří k průkopnickým skutkům v dějinách české botanické fotografie.

První fotoateliér v Praze byl otevřen v roce 1859 (bratři Moritz Ludwig a Wilhelm Winterovi, v ulici Na příkopě – tak u nás začala éra fotografických vizitek) a v roce 1881 byl jmenován první lektor fotografie na pražské polytechnice (dnes ČVUT). Tento rok lze tedy označit za počátek aplikace fotografie na českých vysokých školách. Jen pro zajímavost dodejme, že dnes světoznámý časopis National Geographic publikoval na svých stránkách první fotografii v červenci roku 1890 (jednalo se o snímek krajiny), v červenci roku 1914 se v něm objevila i první fotografie barevná.
Nejstarší dochovanou českou botanickou fotografii snad vytvořil Florus Ignác Stašek, rektor piaristické koleje v Litomyšli, v roce 1840. Jednalo se o mikrodaguerrotypii zachycující řez stonkem rostliny. V roce 1857 začal fotografovat i brněnský lékař a botanik Jindřich Blažej Vávra. Avšak první fotografie rostlin (samozřejmě černobílé) v českých knihách se objevily patrně až ve druhém desetiletí 20. století (ovšem už dříve se v knihtisku používala na fotografických principech založená fotochromie – ta byla použita například v německé Winklerově knize Sudetenflora z roku 1900). Několik fotografií proniklo třeba do Rostlinopisu Anny Berkovcové (1913) a Českého houbaře Jana Macků (1913) – stále však samozřejmě v těchto knihách převládaly ilustrace. Z významnějších botanických děl, které doplňovaly fotografie, jmenujme na tomto místě například Bayerovu Botaniku speciální z roku 1916, Velenovského České houby (1920), Kavinovu Botaniku zemědělskou (1922), anebo o něco mladší několikasvazkový Rostlinopis, který redigoval Silvestr Prát, či Atlas hub evropských Kavinův a Pilátův. Výrazně fotografickými knihami už jsou Naumanovy Naše jehličiny z roku 1925 a Smržova Kniha o kaktusech z roku 1929. V časech 1. republiky fotografovali četní čeští botanikové, například A. Bayer, K. Cejp, K. Domin, A. V. Frič, K. Kavina, S. Prát, O. Smrž aj. Avšak snad naprosto první fotografie v české botanické knize je ukryta už v Polívkově Názorné květeně zemí koruny české z roku 1904. Nezachycuje vůbec rostlinu, ale je tam – jedná se o skoro zapomenutou fotografii moravského botanika Eduarda Formánka.
Využití barevných fotografií rostlin v českých knihách na sebe dalo vcelku čekat. Víme vlastně až o několika barevných fotografiích v Němcově Životě rostlin v roku 1941, za dosti zdařilé můžeme hodnotit barevné fotografie Františka Tvrze v Kavinově Atlase hub (1946).
Nejstarší dějiny české botanické fotografie jsou doposud zcela nezpracované, neznámé a jistě budou i plné překvapení. Právě toto pole nabízí eventuálním zájemcům netušené možnosti k radosti z poznání. Vklad Josefa Mikeše k šíření fotografií rostlin mezi nejširší veřejností je jistě nutno výrazně ocenit, vždyť je autorem prvního českého fotografického atlasu rostlin.
Mikeš