Syn.: Alsine gerardii auct. non (Willd.) Wahlenb., Alsine verna var. zarencznyi (Zapał.) Hermann, Alsine zarencznyi Zapał., Arenaria pauciflora Kit. ex Kanitz, Minuartia gerardii auct. non (Willd.) Hayek, Minuartia verna auct. non (L.) Hiern, Minuartia verna var. alpina auct. non (Koch) Domin, Minuartia verna subsp. gerardii auct. non (Willd.) Graebn., Minuartia zarencznyi (Zapał.) Klokov
Slovenská jména: kurička karpatská (Letz in Goliašová et Michalková 2012)
Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité
Rozšíření: Endemit severní části karpatského oblouku. Vyskytuje se ve slovenských a polských Tatrách, druhá část areálu se nachází v ukrajinských Východních Karpatech (pohoří Svidovec, masiv Hoverly v pohoří Čornohora). Na Slovensku roste roztroušeně ve vápencových oblastech Tater (Belianské Tatry, Západné Tatry – Červené vrchy), velmi roztroušeně až vzácně v ostatních částech (východní polovina Roháčů, nevápencové Západné Tatry, Vysoké Tatry). V České republice se vyskytuje blízce příbuzná kuřička krkonošská (Minuartia corcontica).
Ekologie: Horská rostlina osidlující skalní římsy a terásky, štěrbiny skalních stěn, strmé svahy karů a roklin, exponované, silně vyfoukávané hřebínky a vrcholy, dále roste na stabilizované suti, na alpinských loukách s rozvolněnou vegetací, nejčastěji na karbonátových horninách (vápence, dolomity), méně často na mylonitizovaných žulách, na Ukrajině na vápnitých břidlicích. Druh je typický pro nejvyšší partie hor (ve Vysokých Tatrách vystupuje až do 2520 m n. m.), zejména na vápenci však může sestupovat do nižších poloh, v polských Tatrách až do 910 m n. m. Kvete od června do září.
Popis: Vytrvalá, hustě trsnatá až poštářová bylina s dřevnatějícím hlavním kořenem, trsy 1–10(–15) cm v průměru. Sterilní výběžky početné, (1–)2–4(–7) cm dlouhé. Květonosné lodyhy 2–9(–15) cm vysoké, v dolní části lysé, na nejvyšším (a řidčeji i na sousedním nižším) internodiu řídce až hustě odstále žláznaté. Listy úzce čárkovité, na vrcholu špičaté až hrotité, (2–)3–6(–15) mm dlouhé, živě zelené až trávozelené, lysé, 3žilné; listy v paždí bez svazečků nebo pouze nejnižší listy květonosných lodyh s krátkými, obvykle 2listými svazečky. Květy v terminálních 1(–5)květých vidlanech; listeny kratší než listy, kopinaté až vejcovité, na okrajích s blanitým lemem. Květy 8–12 mm v průměru, květní stopky (2–)5–12(–21) mm dlouhé, někdy pod kalichem načervenalé, řídce až hustě odstále žláznaté; kališní lístky vejčité, špičaté až hrotité, s blanitým lemem, avšak z větší části bylinné (zelené), 3žilné, 3,5–5,5 mm dlouhé, 1,6–3 mm široké, 1,3–1,8 mm široké, často načervenalé, lysé nebo na bázi s ojedinělými žláznatými chlupy; korunní lístky v počtu 5(–7), bílé, eliptické až široce vejčitě eliptické, v horní 1/4 obvykle široce trojúhelníkovité a tupě špičaté, 3,5–5,5 mm dlouhé, 1,6–3 mm široké, o málo delší, zdéli nebo o málo kratší než kalich; čnělky (stylodia) 3(–4); tyčinek 10 ve dvou kruzích, prašníky před puknutím našedle bělavé, po puknutí našedlé, lehce narůžovělé až světle fialové. Tobolky 5–5,5 mm dlouhé, 2,3–2,5 mm široké, slámově hnědé, pukající 3(–4) chlopněmi. Semena okrouhle ledvinovitá, (0,6–)0,7–1,2 mm v průměru, rezavohnědá, na hřbetě pokrytá úzce kuželovitými až úzce jazykovitými, zřetelně (až 4krát) vyššími než širšími papilami.
Záměny: Na stejných lokalitách může růst písečnice útlá (Arenaria tenella), která má podobné květy, avšak zcela nepodobné, širší listy, nebo úrazník skalní (Sagina saginoides), který má 5 čnělek a odlišný tvar korun a kalichů. Ve vápencových Tatrách roste (většinou v poněkud nižších nadmořských výškách) kuřička langova (Minuartia langii), která má daleko větší květy, není žláznatě chlupatá a obvykle je vzrostlejší.
Taxonomická problematika: Minuartia pauciflora je řazena do taxonomicky komplikovaného okruhu Minuartia verna agg. (též Minuartia sect. Polymechana), který na území Evropy čítá 15 druhů. V rámci tohoto agregátu můžeme vylišit arkto-alpinskou diploidní skupinu, reprezentovanou arktickým druhem Minuartia rubella (arktická zóna Holarktidy) a třemi horskými druhy, které pravděpodobně představují glaciální relikty vzniklé postglaciální izolací od severských populací: Minuartia gerardii (Alpy, jihofrancouzská pohoří, Pyreneje, Kantaberské pohoří), Minuartia pauciflora (severní část Karpat) a Minuartia corcontica (Krkonoše). Tyto taxony se od ostatních druhů sekce liší zejména hustšími trsy, menší výškou rostlin, většími květy, málokvětými soukvětími a většími semeny. Všechny čtyři druhy jsou si velmi podobné; zatímco M. rubella a M. gerardii lze odlišit zejména podle skulptury semen, krkonošská M. corcontica je od M. pauciflora odlišena jen velmi slabě a její taxonomickou hodnotu bude nutné ověřit.
Ohrožení a ochrana: V Červenom zozname Slovenska (2015) je vedena jako druh méně dotčený (LC).
Fotografovala Klára Kabátová ve dnech 28. 8. 2014 (Slovensko, Vysoké Tatry, Priečne sedlo) a 3. 8. 2014 (Ukrajina, pohoří Svidovec, kar Dominův kotel).