Hermés, syn Diův, míval ve zvyku nabízet pomocnou ruku lidem v nesnázích. Když se dostali Odysseovi muži na ostrově Aiaie nedobrovolně do prasečího chlívku kouzelnice Kirké, přispěchal statečnému mořeplavci z Ithaky na pomoc také.

...že by móly?

Vytrhl tehdy ze země bylinu, kterou lze těžko smrtelníkovi získat. Tvrdil o ní, že je spolehlivým protijedem na všechny klamy a čáry šalebné Kirky, nazýval ji móly (μῶλυ). Její kořen byl údajně černý a květ bílý – tak na to alespoň vzpomíná Homér ve svém nesmrtelném díle.
Mudrci starověku v názorech na podobu móly jednotní nebyli. Někdy tvrdili, že má květ bílý, jindy zase žlutý, listy měly být podobné mořské cibuli (Urginea maritima).
Nejmoudřejší z Římanů Plinius Starší o móly prohlásil, že roste kolem Fenea a v arkádské Kylleně, sám ji prý dokonce viděl přivezenou i z Kampánie. Její kořen byl údajně delší než 30 stop! Řecký lékař Dioskoridés Pedanios zase vysvětloval, že bylina, které se v Kappadokii říkává móly, se jinde nazývá harmala, v Sýrii zase besasa. To by možná mohlo naznačovat, že šlo o druh Peganum harmala, bájná móly by snad mohla patřit i k routám (Ruta).
Velmi přestřelil učený Linné, když v roce 1753 pojmenoval jistý žlutokvětý západomediteránní česnek právě jménem Allium moly – ne, drazí, to je jistě zcela slepá cesta, ani kdybyste se do tohoto česneku celí naložili, jedům byste stejně neunikli! Později se ve špatné literatuře jako móly objevovaly i jiné rostliny, například mandragora, čemeřice, mochyně nebo dokonce prý sněženka. Úsměv se mi z těchto určení dere na ret…
To už snad spíš bychom mohli věřit podivným novodobým mágům, kteří tvrdí, že dokáží přečíst prastarý Voynichův rukopis! Na foliantech 15 a 95 této záhadné knihy se totiž údajně zmínka o besase také nachází. A jsou zde připojeny rovnou i kresby – jedna rostlina je bělokvětá, druhá žlutá. Tu žlutou tedy rovnou zamítněme, zbývá bílá – je to přepodivná krasavice. Ale jestli je to skutečně ona, to vám neřeknu! Co je zde doopravdy napsáno, nevěděli ani veleučený jezuita Athanasius Kircher a ctěný William F. Friedman. A když to nevěděli oni, bylo by naivní jen pomyslet, že to snad bude vědět někdo jiný. Takže si úplně klidně myslete, že se právě díváte na bájnou móly. Anebo tomu třeba taky vůbec nevěřte…
Ovšem aby to nebylo vůbec jednoduché, jedna kresba této bájné rostliny se nám přeci jen dochovala. Najdeme ji v opisu slavného Dioskoridova díla Περί ὕλης ἰατρικής ze 7. století, který je dnes uložen v neapolské národní knihovně (Biblioteca Nazionale di Napoli, Cod. Gr. – “Dioscurides Neapolitanus”). Má to tedy být cibulovina s olistěnou a navíc větvenou lodyhou a květy ve tvaru jakýchsi mašliček, sekerek či kdoví čeho. Je nádherná! Ovšem jen tedy nejspíš poněkud vybájená.

Moly