Holarctis – Íránsko-turanská oblast – Mongolská provincie


Zobrazit místo Mongolská provincie na větší mapě

Toto velmi rozsáhlé středoasijské území zabírá větší část západočínské autonomní oblasti Sin-ťiang (Xinjiang), severní část čínské provincie Kan-su (Gansu), jižní polovinu Mongolska a čínsko-mongolské pomezí k východu včetně autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko (Nei Mongol).

čína

Geologické podloží je poměrně různorodé, od prekambrických metamorfitů přes různé prvohorní a druhohorní sedimenty i vulkanity. Zčásti je pokryto i sprášemi. Klima je suché, velmi kontinentální, s velkými denními i sezónními rozdíly, zima je mrazivá a suchá, srážky přicházejí především v létě jako doznívání jihovýchodního monzunu.

Mongolsko

čína

Vegetační kryt tvoří stepní, polopouštní až pouštní vegetace, vyšší dřeviny se vyskytují jen v chráněnějších polohách v říčních údolích. V nejaridnějším prostředí je chudá vegetace se suchomilnými travami (Poaceae) a česneky (Allium), mezi keři najdeme zástupce bobovitých (Fabaceae), hvězdnicovitých (Asteraceae) a rovněž laskavcovitých (Amaranthaceae). Typické jsou také tamaryšky (Tamarix) a chvojník Ephedra przewalskii. Na méně exponovaných stanovištích přibývá keřů, mezi jinými i z růžovitých (Rosaceae). Lesostepní formace tvoří např. rakytník Hippophae rhamnoides, javor Acer ginnala, více druhů bříz (Betula) a jilmů (Ulmus). V nejvyšších polohách roste jedle Abies orientalis a další jehličnany.
V květeně Mongolské provincie najdeme některé evolučně starší typy, např. Platycladus orientalis. V druhové skladbě převažují široce rozšířené holarktické druhy, mezi nimi např. sivěnka přímořská (Glaux maritima) a prvky přesahující ze Střední Asie, např. druhy rodu Haloxylon (Amaranthacae). Endemismus zde existuje pouze na druhové úrovni.

čína

Články o provincii:

Mongolské druhy na BOTANY.cz zastupují:

Sousedící floristické provincie:

čína

Fotografovali Pavel Sekerka a Milan Hrubý.