Syn.: Hypopitys monotropa Crantz, Hypopitys multiflora Scop., Monotropa multiflora (Scop.) Fritsch, Monotropa hypopitys var. hirsuta Roth
Česká jména: samovratec cizopasný (Presl 1819, Opiz 1852, Sloboda 1852), hnilák žlutavý (Čelakovský 1879), hnilák srstnatý (Polívka 1912), hnilák smrkový (Dostál 1950), hnilák chlupatý (Dostál 1989), hnilák smrkový (Kubát 2002)
Slovenská jména: samovratec bludolizný kosmatý (Reuss 1853), hniliak smrekový (Dostál 1950, Futák 1982, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Ericaceae – vřesovcovité
Rozšíření: Cirkumpolárně rozšířený druh, vyskytuje se skoro v celé Evropě (na jihu nesouvisle, na severu po střední Skandinávii, chybí i ve velkých nížinách), dále areál pokračuje jižní Sibiří až na Dálný východ, také do hor Střední Asie. Je zastoupen i v Severní Americe (včetně Mexika). V areálu se rozlišuje několik poddruhů. V ČR roztroušený výskyt ve vyšších polohách, v nížinách je vzácný.
Ekologie: Vyskytuje se v jehličnatých nebo smíšených lesích, na silikátových podkladech. Vyhledává zejména stinná stanoviště. Kvete od července do srpna.
Popis: Jedná se o nefotosyntetickou rostlinu bez chlorofylu, díky čemuž má bílou nebo lehce nažloutlou barvu. Některé části rostlin mohou být mírně narůžovělé. Dosahuje výšky 10–25 cm. Střídavé listy jsou silně redukovány na vejčité přisedlé šupiny. Lodyha je křehká, silná a masitá. Nese hustě uspořádané hroznovité květenství čtyřčetných květů, přičemž koncový květ je pětičetný. Korunní lístky 10–15 mm dlouhé na okrajích brvité. Plodem je tobolka.
Ohrožení a ochrana: Jedná se o rostlinu se slabším, ale trvalým ústupem, je zařazena mezi ohrožené druhy naší květeny (C3). Stejné ohrožení (VU) je tomuto druhu přiznáno i v Irsku.
Poznámka: Podčeleď Monotropoideae je tvořena nefotosyntetizujícími druhy, které získávají výživu od mykorhizních hub. Jedná se o skupinu rostlin s jednou z nejpokročilejších adaptací na soužití s houbami na Zemi. Jelikož nejsou tyto rostliny schopné fotosyntézy, jsou zcela závislé na dodávce živin od svých houbových symbiontů. Ti zase získávají živiny (zejména cukry) od jiných, fotosyntetizujících rostlin (zejména od stromů). Proto lze výživu monotropoidních rostlin popsat zjednodušeně jako parazitismus jedné rostliny na druhé, přičemž tento vztah je realizován prostřednictvím houby.
Dříve byly mykorhizní vztahy Monotropoideae často přirovnávány k mykorhize u rodu hruštička (Pyrola). Dnes se od tohoto pojetí upouští a tento vztah je nazýván jako monotropoidní mykorhiza. Hyfy symbiotické houby vytvářejí na kořenech hniláku tzv. Hartigovu síť. V podstatě se jedná o strukturu podobnou punčošce, kdy hyfy hub povlékají povrch kořenu a zapouštějí do něj kolíčkovitá haustoria, pomocí kterých jsou mezi oběma organismy přenášeny živiny.
Fotografováno dne 22. 7. 2008 (Česko, Morava, v katastru obce Růžďka, asi 500 m n. m.).