Robert Morison se narodil v roce 1620 v Dundee nebo Aberdeenu, zemřel 10. listopadu 1683 v Londýně. Byl to skotský botanik a taxonom.

Studoval na univerzitě v Aberdeenu a ve věku 18 let získal titul Master of Arts (základní stupeň). Za anglické občanské války se připletl do politiky a bojoval na straně royalistů, dokonce byl roku 1639 vážně zraněn v bitvě. Pak odešel do Francie, kde se nejdřív živil jako vychovatel a současně pokračoval ve studiu. V roce 1648 získal doktorát medicíny na univerzitě v Angers, pak odešel do Paříže pokračovat ve studiu medicíny a u V. Robina botaniky. Na Robinovo doporučení se stal v roce 1649 nebo 1650 lékařem a zahradníkem Gastona Jeana-Baptista vévody Orleánského (1608–60) v Královské zahradě (Jardins du Roi) v Blois. Vévoda zde žil od roku 1652 v exilu za politické intriky a účast v povstáních. Morison cestoval po Francii a získával nové rostliny pro zahradu až do náhlé vévodovy smrti. V Blois se pravděpodobně seznámil s anglickým králem Karlem II. v exilu. Po obnově monarchie se Morison vrátil do Anglie a působil jako královský lékař a také ředitel všech královských zahrad. Už v roce 1660 se stal členem Royal College of Physicians. U krále pracoval do roku 1669, pak byl jmenován prvním profesorem botaniky na univerzitě v Oxfordu a zůstal zde do roku 1683, tj. do své smrti. Na počátku svého působení v Oxfordu publikoval práci Praeludia Botanica (Londýn 1669), v předmluvě první část věnoval králi Karlu II. Stuartovi, druhou vévodovi Jakubovi a třetí děkanovi Fellovi z Christ Church. Ve věnování uvedl, že vévoda Orleánský plánoval financovat publikaci Morisonova systému klasifikace rostlin. Doufal v takovou podporu od krále, ale neúspěšně. Zřejmě celý život hledal sponzora, který by mu umožnil věnovat se plně botanice. Lze s úspěchem pochybovat, že by se takovým sponzorem stal vévoda orleánský, který se věnoval především politice. Morison svoji další práci Plantarum Umbelliferarum Distributio Nova (1672) věnoval vévodovi Ormondovi, kancléři univerzity a dalším osobnostem univerzity. Nakonec ho podporovala skupina privátních sponzorů, jak ukazují různá věnování (šlechta, kněží, úředníci, lékaři, lékárníci, vědci). Do smrti pracoval na rozsáhlém díle Historia Plantarum Universalis Oxoniensis, v roce 1680 vyšla první část. Dne 9. 11. 1683 byl smrtelně zraněn (sražen vozem) v Londýně při přecházení ulice. Historia Plantarum zůstala nedokončena. Oxfordská univerzita pověřila Jacoba Bobarta mladšího, aby publikoval druhý díl Historia (1699). Třetí díl nebyl napsán.
První Morisonova práce Praeludia Botanica (1669) je složena ze tří pojednání, která pravděpodobně nevznikla současně. Část Hortus Regius Blesensis Auctus (str. 1–347) je abecedně uspořádaný katalog asi 2600 druhů rostlin Královské zahrady v Blois, s 260 druhy nově popsanými. V předmluvě je zde poprvé zmíněna nová metoda klasifikace rostlin, bez jakéhokoli popisu metody. Druhá část Hallucinationes Caspari Bauhini in Pinace, item Animadversiones in tres Tomos Universalis Historiae Johannis Bauhini (351–459) obsahuje kritiku prací Bauhinů (Pinax, Historia). Ačkoliv jejich práci přiznává hodnotu, sebevědomě vytýká chyby v klasifikaci a nomenklatuře. I když připomínky byly často oprávněné, byly podané velmi nevhodným způsobem. Třetí část Dialogus inter Socium Collegii Regii Gresham dicti et Botanographum Regium (463-499) je diskuse na téma klasifikace rostlin. Opět zde prohlašuje dokonalost své metody, ale nic bližšího o ní nepíše. Kritizuje klasifikaci podle tvaru listu v práci biskupa Wilkinse An Essay towards a Real Character and a Philosophical Language (1668), kam J. Ray přispěl botanickým článkem Tables of Plants. Tady vznikly napjaté vztahy mezi Morisonem a Rayem. V Dialogu se také probírá otázka existence květu a semene u kapradin.
Další prací je Plantarum Umbelliferarum Distributio Nova, per Tabulas Cognationis et Affinitatis, ex Libra Naturae observata et detecta (1672), kde v předmluvě poprvé definoval principy své metody. Práce měla být ukázkou, jak bude zpracována celá Historia. Je to první monografie konkrétní skupiny rostlin, s citem pro příbuznost rodů. U této čeledi jsou znaky na plodech velmi důležité.
Morison
Morison v Oxfordu usilovně připravoval dílo Historia Plantarum Universalis Oxoniensis. První vydaná část z roku 1680 byla označena Pars Secunda (pouze 5 z 15 plánovaných sekcí bylin), jednalo se o víc než 600 stran velkého formátu. Dílo je zpracováno podle Morisonovy metody klasifikace, ale chybí ucelený koncept metody. V předmluvě je uvedeno, že začíná bylinami a přeje si dokončit nejobtížnější část úkolu jako první. Měl starost, aby práce nepadla do nekompetentních rukou v případě jeho smrti. Po jeho smrti dokončil J. Bobart Pars Tertia se zbývajícími 10 sekcemi bylin (1699). Vycházel z Morisonova rukopisu čtyř sekcí a poznámek k šesti zbývajícím, ty doplnil zmínkami o rostlinách popsaných po Morisonově smrti. V Oxfordu je uložen Morisonův rukopis s Bobartovými rukopisnými poznámkami a výčtem druhů dřevin pro předpokládanou část Pars Prima. Součástí Pars Tertia je Vita Roberti Morisoni M. D. napsaná Morisonovým přítelem A. Pitcairnem, zdroj informací o Morisonovi před příchodem do Oxfordu. V žádné z uvedených prací není dostatečně popsána Morisonova metodika klasifikace rostlin. V roce 1720 byl v Oxfordu objeven anonymní spisek o 12 stranách (Historiae Naturalis Sciagraphia) s popisem klasifikace odpovídající zpracování bylin v Historia Plantarum a se zmínkami o dřevinách. Práce je považována za přehled Morisonovy koncepce modifikované Bobartem. Na přehledu je vidět, že zásady systému se nepodařilo Morisonovi ani Bobartovi dodržet, některé skupiny jsou velmi heterogenní a hodnocení plodů nepostačuje k vytvoření systému. Přesto metoda ovlivnila další autory – J. Raye, P. Ammana z Lipska (Character Plantarum Naturalis, 1685), Christophera Knauta z Halle (Enumeratio Plantarum circa Halam Saxonum sponte provenientium, 1687) i Paula Hermana z Leidenu (Florae Lugduno-Batavi Florae 1690), ale nakonec se příliš nerozšířila. Už Ray byl ovlivněn pracemi německého matematika a filozofa Joachima Junga (1587–1657), který je považován za zakladatele rostlinné morfologie.
Morison byl současníky kritizován především pro způsob kritiky, nikoli pro její obsah. Také bylo nepříznivě přijato tvrzení, že nevychází z děl předchůdců, ale pouze z přírody. Přitom na jeho metodě je vidět velký vliv Cesalpinovy práce (který nepřiznal). Přesto jeho práce měly význam pro vznik moderního taxonomického systému rostlin, Linné jeho práci považoval za užitečnou.

Botanická zkratka Morison se používá při citacích, ale práce předlinnéovských botaniků jsou zřídka používány, protože popisy rostlin publikované před 1. 5. 1753 nemají oficiální postavení.
C. Plumier na Morisonovu počest pojmenoval rod Morisonia, Capparaceae, jméno později převzal Linné. Naopak druhová jména morrisonii mohla vzniknout i na počest amerického botanika J. L. Morrisona (1911–2001). Ovšem i u nich najdeme dedikace náležející Robertu Morisonovi (např. Spergula morisonii).