Argentinský Národní park Nahuel Huapi se nachází v západní části země, na jihozápadě provincie Neuquén a severozápadě provincie Río Negro. Na jihu je ohraničen řekou Río Manso, na východě řekami Villegas, Ñirihuau a Limay, na severu sousedí s Národním parkem Lanín, na západě s Chile.
Nahuel Huapi
Rozkládá se na ploše 7172,6 km2 (zhruba rozloha Jihomoravského kraje), z nichž 560 km2 pokrývá hladina jezera ledovcového původu Lago Nahuel Huapi, po kterém získala celá chráněná oblast své jméno. Jezero leží v nadmořské výšce 760 metrů a je zároveň nejníže položeným místem tohoto chráněného území. Nejvyšším bodem je vrchol vyhaslé sopky Cerro Tronador (Internacional), tyčící se do nadmořské výšky 3554 metrů.
Nahuel Huapi
Počátky parku sahají až do roku 1903, kdy Francisco P. Moreno daroval vládě Argentiny území na západním konci jezera Nahuel Huapi za předpokladu, že bude zachováno pro budoucí generace jako přírodní park. Přispěl tak k vzniku prvního chráněného území Argentiny a zároveň celé Latinské Ameriky. V roce 1922 došlo k jeho vyhlášení pod jménem Parque Nacional del Sur. Území ochrany se postupně rozšířilo a v roce 1934 Národní kongres schválil zákon o vytvoření Parque Nacional Nahuel Huapi zahrnující rozsáhlejší teritorium. Jeho součástí bylo původně také území dnešního Národního parku Los Arrayanes na poloostrově Quetrihué, který se v roce 1971 vyčlenil pro jedinečnost a zranitelnost myrtového lesa. NP Nahuel Huapi hostí více než tisíc vyšších rostlinných druhů a 334 obratlovců. Z floristického hlediska patří ke Středochilské provincii.
Nahuel Huapi
V parku panuje mírné klima s pravidelnými sezónními výkyvy odpovídajícími ročnímu období. Představuje deštivé zimy s častým sněhem a průměrné teploty mezi 2 °C a 4 °C, na rozdíl od léta, které je suché a průměrná teplota se pohybuje mezi 14 °C a 16 °C. Dešťové srážky jsou nejvyšší na hranici s Chile, zvláště na místech jako je Puerto Blest a Lago Frías (území darovaného kdysi Morenem). Každoročně tu spadne mezi 3000 až 4000 mm vody. Toto velké množství srážek podporuje růst valdivijského deštného lesa s jedinečnými druhy, jako jsou jehličnany Saxegothaea conspicua, nohoplod Podocarpus nubigenus (Podocarpaceae) nebo Fitzroya cupressoides (Cupressaceae), která tu roste ve svém nejsevernějším pásmu výskytu v Argentině.
Nahuel Huapi
Daří se tu i dalším stromům typickým pro zdejší lesy, ke kterým patří pabuky Nothofagus dombeyi a Nothofagus pumilio (Nothofagaceae), dále Dasyphyllum diacanthoides (Asteraceae), Laureliopsis philippiana (Atherospermataceae) nebo myrtovitá Luma apiculata. V podrostu se často objevuje bambus Chusquea culeou (Poaceae), dále keře Fuchsia magellanica, dřišťály Berberis microphylla a Berberis trigona (Berberidaceae), dřevité liány Mutisia decurrens a Mutisia spinosa (Asteraceae), z bylin je tu boubelka Alstroemeria aurea (Alstroemeriaceae) nebo šťavel Oxalis valdiviensis (Oxalidaceae), samozřejmě velké množství kapradin, mechů, lišejníků a hub.
Nahuel Huapi
Na území s tak vysokým úhrnem ročních srážek nás ani neudivilo, že jsme vyhlášenou trasu sedmi jezer (Ruta de los Siete Lagos) spojující městečka San Carlos de Bariloche a San Martin de los Andes, absolvovali téměř celou v dešti. Objeli jsme nejprve jezerou Nahuel Huapi a zastavili se krátce u Lago Especho. K jezeru Lago Correntoso jsme se dostali pěšky lesní pěšinou. Cestou k vodopádům Ñivinco jsme se dokonale promočili v hustém bambusovém podrostu a další jezera na trase Lago Escondido, Falkner, Villarino a Machónico jsme sledovali z auta.
Nahuel Huapi
Naprosto odlišným biotopem je vysokohorské prostředí nad hranicí lesa nad 1600 m n. m. Dobrým příkladem je masív Cerro Catedral, pojmenovaný podle skalních věží. Nachází se asi 20 km od města San Carlos de Bariloche. Na svazích hor zvedajících se do výšky okolo 2200 metrů byl v roce 1937 vystavěn nejvýznamnější lyžařský areál v Jižní Americe. Rozvoj zimních sportů ovlivnil vegetaci, a to především ve vztahu k celkovému odlesnění a kácení stromů v místech, kde se nacházejí vleky a lyžařské sjezdovky. Místa, kde dříve byly lesy, obsadily trávy a keře, rozsáhlé jsou však i plochy holých půd.
Nahuel Huapi
Vysoká intenzita větru, velké změny teplot, silná vrstva sněhu pokrývající zem až 90 dnů v roce, intenzivní sluneční záření vytvářejí podmínky pro rozvoj polopouštní vegetace, která je přizpůsobena klimatickým podmínkám, zejména dlouhému období nízkých teplot a nedostatku vody. Rostliny se tu nacházejí v rozptýlené formě a pokrývají přibližně jen 10 % povrchu země. Dominují zde bylinné trvalky, keře a polštářovité rostliny. K nejčastějším druhům patří bedrnička Acaena leptacantha (Rosaceae), vytrvalá bylina Loasa nana (Loasaceae), bika Luzula chilensis (Juncaceae), Perezia pilifera (Asteraceae), starček Senecio bipontinii (Asteraceae) nebo třeba Viola cotyledon (Violaceae).
Nahuel Huapi
Keřovité porosty pabuku Nothofagus pumilio dosahují v nadmořské výšce od 1400 do 1800 metrů jen výšky asi dvou metrů, v podrostu se vyskytují třeba lipnice Poa obvallata (Poaceae), poloparazitická rostlina Quinchamalium chilense (Schoepfiaceae), keře Discaria chacaye (Rhamnaceae), dřišťál Berberis empetrifolia (Berberidaceae).
V nadmořské výšce mezi 1200 a 1400 metry vytváří stromové patro většinou pabuky Nothofagus pumilio, v podrostu jsou keře, například Aristotelia chilensis (Elaeocarpaceae) nebo dřišťál Berberis serratodentata, bambus Chusquea culeou, z bylin je to kupříkladu Adenocaulon chilense (Asteraceae), boubelka Alstroemeria aurea nebo Vicia nigricans (Fabaceae).
Nahuel Huapi
Nejníže, ve výškách mezi 1000 a 1200 m n. m., převládá Nothofagus antarctica, rozsáhlé populace bambusu Chusquea culeou tu dorůstají až sedmimetrové výšky, z dřevin se objevují ještě Diostea juncea (Verbenaceae), Lomatia hirsuta, keře Embothrium coccineum (oba Proteaceae), pirul Schinus patagonicus (Anacardiaceae) a Fabiana imbricata (Solanaceae). V lese dominují druhy pabuku Nothofagus spp., Austrocedrus chilensis (Cupressaceae) představuje méně zastoupený druh. Dále tu najdeme Maytenus boaria z čeledi jesencovitých, Ribes magellanicum z čeledi meruzalkovitých nebo třeba boubelkou Alstroemeria aurea. Na sekundárních loukách rostou bedrničky Acaena ovalifolia (Rosaceae), porosty sasanky Anemone multifida (Ranunculaceae), Baccharis magellanica (Asteraceae), jahodník Fragaria chiloensis (Rosaceae) a Vicia nigricans.
Nahuel Huapi
V krátkém letním období, od ledna do března, lanovky slouží především turistům, kteří se vydávají na treky po hřebenech. My jsme se vydali na jednodenní túru. Z Villa Catedral jsme vyjeli kabinovou a posléze sedačkovou lanovkou až na vrchol Punta Nevada (1930 m n. m.), odkud jsou nádherné výhledy na východní svahy And a sopku Cerro Tronador s ledovcem. Dále jsme pokračovali pěšky po hřebeni, mezi sutí a kamením se nacházely polštářovité porosty šťavelu Oxalis erythrorrhiza (Oxalidaceae) a pozoruhodné miříkovité rostliny Mulinum microphyllum, rostla tu také trávnička Armeria curvifolia (Plumbaginaceae), Nassauvia pygmaea (Asteraceae) a trvalka s plazivými lodyhami Loasa nana. Spatřili jsme i několik exemplářů andské fialky Viola sacculus (Violaceae). Pomalu jsme postupovali nesnadným terénem nejdříve přes ujíždějící sutě a potom přes obří balvany, což mnohdy vyžadovalo jistý krok. Naštěstí tento úsek nebyl moc dlouhý a následovala schůdnější cesta, kde ve vyprahlé písčité půdě rostly bedrničky Acaena leptacantha.
Nahuel Huapi
Potom jsme sestoupili k malému horskému jezírku Laguna Schmoll a po chvilce se nám otevřel pohled na větší jezero Laguna Toncek, kde žije endemická žába trněnka argentinská Alsodes gargola a na jehož břehu stojí pěkná kamenná chata Refugio Frey, útočiště turistů a hlavně horolezců. V kamenitém terénu poblíž potůčku jsme narazili na bobovitou rostlinu Adesmia longipes a kozlík Valeriana macrorhiza. Od chaty jsme klesali lesem k Refugiu Petricek. Nakonec jsme došli nad jezero Gutierrez, kde po rozsáhlých požárech zůstaly zbytky ohořelých kmenů stromů. Zastihla nás tma, takže poslední hodinu cesty před cílem jsme absolvovali s jednou čelovkou až na parkoviště ve Villa Catedral.
Nahuel Huapi
Výskyt polopouštní vegetace přes poměrně vysoké množství srážek se vysvětluje dlouhým obdobím sucha, které vládne přes patagonské jaro a léto. Stepi zasahující na sever a východ národního parku Nahuel Huapi pokrývají asi 6 % území. V hornaté stepi se srážkami mezi 600 mm až 1000 mm ročně je vegetace řídká. Dominantními druhy jsou kavyl Pappostipa speciosa, ječmen Hordeum comosum, lipnice Poa lanuginosa a sveřep Bromus setifolius. V rovinných stepích panují navíc silné větry, které mají vysoušecí efekt. Z travních druhů převládá kavyl Pappostipa speciosa a kostřava Festuca argentina, z keřů můžeme jmenovat například pirul Schinus polygamus (Anacardiaceae) nebo Mulinum spinosum (Apiaceae).
Nahuel Huapi
Zajímavý je i svět říše živočišné. Ve stepi na východě parku žije moták popelavý (Circus cinereus), poštolka pestrá (Falco sparverius) nebo káně orlí (Geranoaetus melanoleucus). V parku našlo domov na 120 druhů ptáků, například potápka velká (Podiceps major), štidlák červenkovitý (Scelorchilus rubecula), kolibřík (Sephanoides galeritus) aj. V jezerech a vodních tocích žije i mnoho druhů ryb. V horkých stepích se můžeme setkat například se psem horským (Lycalopex culpaeus), z hlodavců pak s křečkem ocasatým (Oligoryzomys longicaudatus). Vlhký podrost je zase velmi příznivý zejména pro obojživelníky. Endemický obojživelník NP Nahuel Huapi se jmenuje blanka Barriova (Atelognathus nitoi). Další žábou, kterou lze nalézt v Nahuel Huapi a v NP Lanín, je nosatka Darwinova (Rhinoderma darwinii). Pro deštný les je typická také čtyřoká žába Pleurodema thaul.
Nahuel Huapi
Žije zde asi 40 druhů savců, k nejvzácnějším patří huemul jižní (Hippocamelus bisulcus), pudu jižní (Pudu puda) a vydra jižní (Lontra provocax). Většinou zde však žijí malí hlodavci a noční vačnatci, kteří hledají obživu v lesním podrostu. V podzemních norách žije například tukotuko Ctenomys sociabilis, křeček drápatý (Chelemys macronyx) nebo křeček krtkovitý (Geoxus valdivianus), valdiviánský endemit. V parku žijí také tři druhy nejjižnějších vačnatců na světě: vačík tlustoocasý (Rhyncholestes raphanurus), stromový vačnatec kolokolo Dromiciops gliroides a vačice patagonská (Lestodelphys halli).
Nahuel Huapi
Z druhů rostlin parku jmenujme například:

Acaena leptacantha (Rosaceae)
Acaena ovalifolia (Rosaceae)
Acaena pinnatifida (Rosaceae)
Adenocaulon chilense (Asteraceae)
Adesmia boronioides (Fabaceae)
Adesmia corymbosa (Fabaceae)
Adesmia longipes (Fabaceae)
Adesmia volckmannii (Fabaceae)
Alstroemeria aurea (Alstroemeriaceae)
Anemone antucensis (Ranunculaceae)
Anemone multifida (Ranunculaceae)
Arachnitis uniflora (Corsiaceae)
Araucaria araucana (Araucariaceae)
Aristotelia chilensis (Elaeocarpaceae)
Armeria curvifolia (Plumbaginaceae
Austrocedrus chilensis (Cupressaceae)
Baccharis magellanica (Asteraceae)
Baccharis obovata (Asteraceae)
Berberis empetrifolia (Berberidaceae)
Berberis microphylla (Berberidaceae)
Berberis serratodentata (Berberidaceae)
Berberis trigona (Berberidaceae)
Bromus setifolius (Poaceae)
Buddleja globosa (Scrophulariaceae)
Calceolaria corymbosa (Calceolariaceae)
Calceolaria crenatiflora (Calceolariaceae)
Calceolaria lanceolata (Calceolariaceae)
Calceolaria tenella (Calceolariaceae)
Calceolaria valdiviana (Calceolariaceae)
Carex aphylla (Cyperaceae)
Carex banksii (Cyperaceae)
Carex fuscula (Cyperaceae)
Carex gayana (Cyperaceae)
Carex magellanica (Cyperaceae)
Chloraea cylindrostachya (Orchidaceae)
Chloraea magellanica (Orchidaceae)
Chloraea philippii (Orchidaceae)
Chusquea culeou (Poaceae)
Cynosurus echinatus (Poaceae)
Dasyphyllum diacanthoides (Asteraceae)
Diostea juncea (Verbenaceae)
Dipyrena juncea (Verbenaceae)
Discaria articulata (Rhamnaceae)
Discaria chacaye (Rhamnaceae)
Empetrum rubrum (Ericaceae
Epilobium australe (Onagraceae)
Epilobium brachycarpum (Onagraceae)
Epilobium ciliatum (Onagraceae)
Epilobium densifolium (Onagraceae)
Epilobium glaucum (Onagraceae)
Epilobium nivale (Onagraceae)
Escallonia alpina (Escalloniaceae)
Euphorbia hieronymi (Euphorbiaceae)
Fabiana imbricata (Solanaceae)
Festuca argentina (Poaceae)
Festuca purpurascens (Poaceae)
Fitzroya cupressoides (Cupressaceae)
Fragaria chiloensis (Rosaceae)
Fuchsia magellanica (Onagraceae)
Galium hypocarpium (Rubiaceae)
Gamocarpha selliana (Calyceraceae)
Gaultheria phillyreifolia (Ericaceae)
Gaultheria pumila (Ericaceae)
Gaultheria tenuifolia (Ericaceae)
Gavilea araucana (Orchidaceae)
Gavilea glandulifera (Orchidaceae)
Geranium berteroanum (Geraniaceae)
Geranium sessiliflorum (Geraniaceae)
Hierochloë juncifolia (Poaceae)
Hordeum comosum (Poaceae)
Isolepis cernua (Cyperaceae)
Juncus pallescens (Juncaceae)
Koeleria permollis (Poaceae)
Lathyrus magellanicus (Fabaceae)
Lathyrus multiceps (Fabaceae)
Lathyrus nervosus (Fabaceae)
Laureliopsis philippiana (Atherospermataceae)
Leucheria achillaeifolia (Asteraceae)
Leucheria papillosa (Asteraceae)
Loasa nana (Loasaceae)
Lomatia hirsuta (Proteaceae)
Luma apiculata (Myrtaceae)
Luzula chilensis (Juncaceae)
Maytenus boaria (Celastraceae)
Mimulus glabratus (Phrymaceae)
Misodendrum oblongifolium (Misodendraceae)
Misodendrum punctulatum (Misodendraceae)
Montiopsis berteroana (Montiaceae)
Mulinum microphyllum (Apiaceae)
Mulinum spinosum (Apiaceae)
Mutisia decurrens (Asteraceae)
Mutisia spinosa (Asteraceae)
Myoschilos oblongum (Santalaceae)
Myrceugenia ovata (Myrtaceae)
Nassauvia dentata (Asteraceae)
Nassauvia pulcherrima (Asteraceae)
Nassauvia pygmaea (Asteraceae)
Nassauvia revoluta (Asteraceae)
Nassella filiculmis (Poaceae)
Nassella poeppigiana (Poaceae)
Nothofagus antarctica (Nothofagaceae)
Nothofagus betuloides (Nothofagaceae)
Nothofagus dombeyi (Nothofagaceae)
Nothofagus pumilio (Nothofagaceae)
Oenothera magallanica (Onagraceae)
Oenothera odorata (Onagraceae)
Oreopolus glacialis (Rubiaceae)
Ourisia ruellioides (Plantaginaceae)
Oxalis enneaphylla (Oxalidaceae)
Oxalis erythrorrhiza (Oxalidaceae)
Oxalis valdiviensis (Oxalidaceae)
Pappostipa speciosa (Poaceae)
Perezia bellidifolia (Asteraceae)
Perezia fonkii (Asteraceae)
Perezia pilifera (Asteraceae)
Phacelia secunda (Boraginaceae)
Poa andina (Poaceae)
Poa denudata (Poaceae)
Poa lanuginosa (Poaceae)
Poa obvallata (Poaceae)
Podocarpus nubigenus (Podocarpaceae)
Quinchamalium chilense (Schoepfiaceae)
Ribes magellanicum (Grossulariaceae)
Ribes valdivianum (Grossulariaceae)
Saxegothaea conspicua (Podocarpaceae)
Senecio bipontinii (Asteraceae)
Senecio neaei (Asteraceae)
Schinus patagonicus (Anacardiaceae)
Schinus polygamus (Anacardiaceae)
Schoenoplectus californicus (Cyperaceae)
Schoenus andinus (Cyperaceae)
Uncinia phleoides (Cyperaceae)
Valeriana macrorhiza (Caprifoliaceae)
Vicia nigricans (Fabaceae)
Viola cotyledon (Violaceae)
Viola maculata (Violaceae)
Viola reichei (Violaceae)
Viola sacculus (Violaceae)
Nahuel Huapi
Fotografováno v únoru 2012.