Je i vaším vánočním stromečkem nádherná a voňavá „normandská jedle“? Obchodní řetězce jich nabízejí spoustu, všechny jsou krásné, jako malované a čekají jen na to, aby vám pomohly splnit všechna vaše vánoční přání. Inu, reklamy na „normandské jedle“ kam se podíváte… Větší fantastové si mohou hned představit, jak tyto stromky rostou na širých rovinách francouzské Normandie, jejich koruny tu načechrává mocný vítr od Atlantiku, možná se dokonce občas nechávají ovlažovat slaným mořským sprejem – to tedy když zrovna rostou na pobřežních útesech nad kanálem La Manche. A že jste na těch útesech při své poslední návštěvě Normandie žádné větší jehličnaté lesy neviděli? No s tím si hlavu nelámejte, nejspíš se vám všechny zdejší jedličky schovaly, aby na vás mohly nečekaně vybafnout u nějakého českého supermarketu před Vánocemi.

Pojďme se schválně podívat, jaké jedličky vlastně v Normandii rostou, objevme, kde je normandská jedlička doma. Pomůže nám v tom jedinečná mezinárodní botanická databáze GBIF: zvětšíme si zde zobrazenou mapku tak, aby na ní zůstala jen Normandie, pak klikneme na tlačítko „Explore Area“ a už tu máme všechny záznamy o jedlích z území Normandie za posledních zhruba sto let – fantastické, to je vymoženost hodná 21. století!
V soupisu normandských jedlí se zdrcující převahou dominuje Abies alba, tedy i u nás rostoucí jedle bělokorá. I ona by určitě mohla být vánočním stromečkem, jen to její jméno s Normandií zrovna moc neladí. Takže co tam ještě máme? V normandských obcích La Lande-de-Goult, Le Mesnil-au-Val a Saint-Gervais-du-Perron mají vysazené severoamerické jedle obrovské (Abies grandis), v městském parku v Cherbourgu mají japonskou jedli Veitchovu (Abies veitchii) a jedli himálajskou (Abies spectabilis), stejný druh krášlí i přímořskou obec Martinvast, kromě ní tam však mají ještě i jedli nikkoskou (Abies homolepis). V arboretu d’Harcourt mají také jedli japonskou (Abies firma), v Les Monceaux zase jedli španělskou (Abies pinsapo). V normandských zahradách, parcích a arboretech bude jistě druhů jedlí ještě více, ale stejně je hodně podivné, že tu ani jedinkrát není zmíněna ona chrabrými českými obchodníky tolik vychvalovaná echtovní jedle normandská. Osobně se musím přiznat, že české jméno „jedle normandská“ je mi naprosto neznámé, nedovedu si ho spojit s žádným dosud popsaným druhem.

Hmm, což o to, kdyby u českých supermarketů nenabízeli jedli normandskou, ale třeba jedli Nordmannovu, které se u nás běžně říkává podle místa jejího původu jedle kavkazská (Abies nordmanniana), dávalo by to větší smysl. Dokonce na tento druh prodávané stromky i vcelku vypadají podle znaků na jehlicích. Navíc představa, že máme doma vánoční stromeček pocházející z nádherných svahů titánského Kavkazu je kouzelná, řekl bych, že nejspíš ještě daleko barvitější než vize nějaké placaté roviny v Normandii. Pan Alexandr Davidovič Nordmann (1803–66) býval ředitelem botanické zahrady v Oděse, právě k jeho poctě byl tento krásný strom pojmenován. Měl prý hodnou ženu a šest dětí, bydleli přímo v botanické zahradě. Možná tam už tehdy rostla i jedle kavkazská, třeba ji měli moc rádi a o Vánocích se u ní koulovali.

Je jen na vás, jaký příběh si pro svou jedličku vyberete – klidně věřte hokynářům a představujte si, jak staří Normané stavěli z kmenů těchto v Normandii nerostoucích jedlí lodě, z větví třeba luky, šípy a naběračky (normandské veverky prý blázní z normandských jedlových šišek), anebo si představujte voňavé svahy Kavkazu a šťastnou rodinu pana Nordmanna z botanické zahrady plné báječných rostlin. Ať už si vyberete příběh kterýkoli, rozhodně mějte i letos krásné Vánoce!

Post scriptum: Povídání o jakési vánoční „jedli Nordmann“ si necháme na příští rok, to se pak pro změnu vypravíme do Dánska. Pozorný čtenář ani tady určitě překvapen nebude.
Vánoční stromeček