Syn.: Tsuga longibracteata W. C. Cheng, ×Tsugo-keteleeria longibracteata (W. C. Cheng) Van Campo-Duplan et Gaussen
Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité
Nothotsuga longibracteata
Rozšíření: Monotypický rod rozšířený v jižní Číně od východní Guizhou a Guangxi na západě, přes severní Guangdong a jižní Hunan, po jižní Jiangxi a střední Fujian na východě. Tento relativně rozsáhlý subtropický areál o délce asi 1000 km reprezentuje však jen nevelký známý počet rozptýlených populací.
Ekologie: Nothotsuga místy vytváří nevelké čisté porosty, ale většinou jen lokální příměs v druhově pestrých listnatých nebo smíšených primárních horských lesích, v nižších polohách s velkým podílem stálezelených dřevin. Roste často ve společenstvech zástupců Castanopsis, Lithocarpus, Quercus nebo Fagus longipetiolata a Tetracentron sinensis, Podocarpus macrophyllus, Pinus massoniana, P. wangii subsp. kwangtungensis nebo Fokienia hodginsii. Flora of China (1999) udává výškový rozsah výskytu (300–)400–1900(–2300) m n. m. Vyhledává otevřená výslunná stanoviště skalních výchozů a hřebenů z vyvřelých nebo metamorfovaných nevápencových hornin.
Nothotsuga longibracteata
Popis: Štíhlé stálezelené stromy dosahující výšky až 30 m s kmenem do průměru okolo 1 m a nepravidelnou korunou; větévky posledních řádů velmi tenké, hustě větvené, ± vodorovně uspořádané. Výhony dvou typů (podobně jako u modřínu) – dlouhé u bujnějších konců větví a mladých jedinců, lysé nebo někdy pýřité, a pak výhony zkrácené (brachyblasty) převážně na plodných větvích. Jehlice s krátkým řapíkem, čárkovité, ploché, sytě zelené, 1–2,5 cm dlouhé a 1–2(–2,5) mm široké, celokrajné, na konci špičaté nebo tupé, s řadami průduchů na obou stranách. Samčí šištice vyrůstající ve svazcích z loňských pupenů. Šišky vzpřímené na 3–5 mm dlouhých, štíhlých stopkách, podlouhle eliptické, nejčastěji 2,5–4 cm dlouhé a zavřené 1,5–2 cm široké, brzo otvíravé, křehké, ale několik let vytrvalé a následně se stářím rozpadající. Semenné šupiny zaobleně kosočtvercové s malými postranními laloky; podpůrné šupiny vyčnívající, lopatkovité se špičatým zakončením. Semena 4–8 mm dlouhá, se sešikmeně vejčitým, účinným křídlem.
Ohrožení a ochrana: Nothotsuga je hodnocena jako ohrožený druh (kategorie A1c), protože početnost většiny populací je údajně omezena na mimimum vlivem kácení primárních lesů.
Využití: Je považována za dřevinu potenciálně vhodnou k zalesňování středních poloh hor v subtropických oblastech. Její lesnické pěstování by tak bylo posílením záchrany jejího genofondu. Kmeny jsou využitelné jako stavební materiál nebo pro nábytek.
Poznámka: Jediný druh rodu Nothotsuga byl popsán v roce 1932 v rodu Tsuga z provincie Guizhou. Pro svojí unikátní morfologii byl později považován (publikováno 1948) za mezirodového křížence mezi Tsuga a Keteleeria. Kromě obvykle udávaných znaků se však vyznačuje i přehlíženou přítomností brachyblastů, kterou sdílí s rodem Larix, Pseudolarix a Cedrus; také významný znak vzpřímených šišek bývá opomíjen. Přes neznalost existence brachyblastů byl tento unikátní druh v roce 1988 zařazen do nového rodu Nothotsuga v poněkud nešťastném kontextu a pod jménem nevhodně evokujícím hybridní původ, případně výskyt na jižní polokouli. Rozhodně jde o evolučně starobylý, izolovaný druh, který nevznikl sekundární hybridizací zástupců současných rodů. Další publikací, která znevážila rodovou hodnotu pajedlovce je známé prestižní dílo Flora of China (4. díl z roku 1999), kde došlo k taxonomickému nesouladu mezi čínskými autory a britským spoluautorem, takže rod Nothotsuga byl zde použit pouze v poznámce a dotyčný druh zde byl konzervativně akceptován v původním pojetí v rámci rodu Tsuga.
Nothotsuga longibracteata
Nothotsuga longibracteata
Nothotsuga longibracteata
Nothotsuga longibracteata
Nothotsuga longibracteata
Fotografováno v lednu 1994 (Čína, v okrese Lechang na severu provincie Guangdong, okolo 900 m n. m.).