Nový rok je nezřídka spojován s představou příchodu nového života a nástupu dalšího jara. V minulosti se právě na Nový rok odehrávaly mnohé magické obřady, často se právě v tento den také věštívala budoucnost. Tuto tradici v současnosti snad do jisté míry nahrazují futurologické pasáže novoročních prezidentských projevů – určitě uznáte, že těm se mnohdy nedá upřít jakási tajemnost. Ale ta pravá magie to tedy rozhodně není. A tak sfoukněme prach ze starých spisů a začtěme se do dávných magických praktik našich předků. Pojďme si hrát na opravdové věštce!
Duběnka
Velmi zajímavou zprávu o věštění událostí nastupujícího roku přináší ve svém Herbáři z roku 1562 magistr Pietro Andrea Matthioli, dvorní lékař císaře Maxmiliána II. Zmiňuje se o jakýchsi „kulkách dubových“ – citujme přesně: „Toto pak ještě obzvláště při těch dubových kulkách větších se nachází, že každého roku z nich o ourodě, o moru a o válce předpovídati můžeme: nebo když se rozrazí na dvé, ty, které celistvé jsou a od červův nezvrtané, měsíce ledna a unora mivají vnitř v prostředku mouchu aneb pavouka aneb červa. Protož jestliže kterého roku moucha se najde, válku, pakli červ, neurodu, pakli pavouk, mor vyznamenává“ (překlad Tadeáše Hájka z Hájku).
Těmito kulkami mistr Matthioli evidentně mínil drobné kuličky, které můžeme často najít na listech dubů. Jedná se vlastně o hálky žlabatky dubové (Cynips quercusfolii), drobné mušky, jejíž život prochází dosti složitým vývojem. Je to přibližně takto: dospělí jedinci v květnu a červnu kladou oplodněná vajíčka zespodu do žilek listů dubu. Pak se na listech vytvářejí nedřevnatějící hálky tvaru kuličky (tedy duběnky), ze kterých se od prosince do února líhnou samobřezí samičky. Ty nakladou vajíčka do pupenů dubu, a ty se pak přetvářejí na menší hálky, sotva 4 mm dlouhé, z nichž se později v květnu líhnou samečci a samičky. Tak je vlastně cyklus uzavřen, nová generace opět naklade vajíčka do žilek listů, na nichž zase vzniknou duběnky…
Duběnka
Zapomeňme ale na chvíli na moudrost dnešních přírodních věd a vraťme se k barvitému líčení pana Matthioliho. A tak vzhůru na duběnky! Hned po novoročním obědě jsme se prošli okolím přehrady v Praze-Hostivaři. A co že jsme to tedy letos v duběnkách našli? Buďte klidní – nebyly tam mouchy, které by měly věštit válku, scházeli moroví pavouci, nenašli jsme ani červa, který by zničil veškerou letošní úrodu. Byly prostě prázdné. Aby to třeba nebylo jen dílo náhody, prohlédli jsme hned tři duběnky – jistota je jistota. Takže s klidem v duši si řekněme, že tento rok nebude válečný, ani neúrodný a projde snad i bez epidemie ptačí, či jakékoli jiné chřipky. Co více si přát!
Takže hodně štěstí a zdraví v roce 2008 vám všem přeje redakce webu BOTANY.cz
Duběnka