Syn.: Nymphaea lutea L.
Česká jména: lekno (Veleslavín 1598), lebno žluté (Kropf 1753), stulík žlutý (Presl 1819, Opiz 1852, Sloboda 1852, Čelakovský 1879, Dostál 1989, Kubát 2002)
Čeleď: Nymphaeaceae Salisb. – leknínovité
Nuphar lutea
Rozšíření: Evropa, na východě zasahuje až do Střední Asie, na jihu do severní Afriky, vyskytuje se i v celé Severní Americe. U nás se objevuje především v nižších polohách, zřídka zasahuje do hor, všude se však vyskytuje stále vzácněji.
Ekologie: Rozrůstá se do souvislých porostů především ve stojaté nebo jen mírně tekoucí vodě mrtvých říčních ramen, rybníků a kanálů. Kvete od června do srpna.
Nuphar lutea
Popis: Mohutná vytrvalá vodní bylina s dlouhým plazivým oddenkem, vzrůstu 50–250 cm. Listy řapíkaté, čepele 15–40 cm dlouhé, v každé polovině s 16–29 žilkami, zářez zasahuje nejvýše do 1/3 listu, květy 4–6 cm v průměru, korunní lístky (11–20) jsou žluté.
Ohrožení a ochrana: Stulík žlutý je v Červeném seznamu ČR zařazen mezi vzácnější druhy vyžadující pozornost (C4a). Na Slovensku patří k druhům zranitelným, je rovněž chráněn zákonem (VU/§). Ten jej chrání i v Srbsku a Švýcarsku.
Využití: Jako dekorativní vodní rostlina se uměle vysazuje jen zřídka, je vhodná jen pro velké vodní plochy s hloubkou kolem 2 metrů. Lze ji dobře množit semeny. Oddenek se používá v léčitelství, uplatnění nachází především v homeopatii.
Nuphar luteaNuphar lutea
Nuphar luteaNuphar lutea
Fotografováno od 27. 5. do 29. 7. 2003 (Brno, Říčky).