Syn.: Castalia odorata (Aiton) Wood
Česká jména: leknín vonný (Mareček 1999)
Čeleď: Nymphaeaceae Salisb. – leknínovité
Rozšíření: Nejrozšířenější leknín Severní Ameriky. Jeho původní areál se nacházel ve východní části kontinentu, táhl se od jihovýchodní Kanady až po Floridu, na západ pronikal nejdále do Nebrasky a Oklahomy – nejrozšířenější byl v oblasti Velkých jezer. Ve směru jižním v současnosti areál zasahuje rovněž na Antily, do Mexika, Salvadoru a na atlantické pobřeží Nikaraguy, kde však může být jeho původnost již poněkud nejistá. S oblibou byl vysazován i v dalších oblastech kontinentu, takže dnes se vyskytuje už i na pacifickém pobřeží Severní Ameriky, od jižní Aljašky až po Kalifornii, byl zavlečen i do jihoamerické Guyany a Brazílie. Rozlišuje se několik infraspecifických taxonů.
Ekologie: Roste ve vodních nádržích, jezerech a rybnících, v pomalu tekoucích vodních tocích a kanálech, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 1700 m.
Popis: Vytrvalá vodní bylina s větveným plazivým oddenkem. Listy jsou dlouze řapíkaté, čepele plovoucí, vejčité až skoro okrouhlé, (5–)10–40 cm dlouhé a stejně tak široké, na bázi k řapíku vykrojené, celokrajné, na líci zelené, na rubu zelené až načervenalé, lysé. Květy plavou na vodní hladině, dosahují 6–19 cm v průměru, otevírají se během dne, jsou vonné, kališní lístky jsou zelené nebo načervenalé, korunních lístků je (14–)17–43, jsou bílé až narůžovělé, tyčinek je 35–120, jejich nitky jsou nejsilnější pod středem, delší než prašníky. Semena jsou vejcovitá, 1,5–4,5 mm dlouhá.
Poznámka: V Severní Americe široce rozšířený a často vysazovaný druh. Celkově se na kontinentálním území USA vyskytuje asi 13 druhů leknínů, z nichž devět je původních, ostatní jsou zavlečené.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 26. 8. 2017 (USA, Oregon, Jessie M. Honeyman Memorial State Park).