O čem už není současná botanika 2: Floristika

Floristika byla věhlasným a báječným botanickým oborem. Svého umění dobře znalý florista byl člověkem váženým, byla mu prokazována úcta, psávalo se o něm nezřídka také v dobovém tisku, společnost jej i v hostincích probírala jedině s respektem. A to vlastně jenom proto, že uměl velmi dobře poznávat rostliny. Zdálo by se, že dnes tuto zručnost museli pochytit snad úplně všichni, vždyť rostliny se učí poznávat ve škole už malé děti, na pultech knihkupectví svítí do daleka pestrobarevné knihy o rostlinách ze všech koutů světa, internet je také plný fotografií kouzelných květin, ba i do domácích květináčů jsou občas zastrkány senzační cedulky se jmény pěstovaných druhů. Ve skutečnosti ale tomu tak dávno není, dobrých floristů je stále méně, méně a méně.
A že to musela být radost, když se taková skupina prvotřídních floristů vydala do hor, stepí, či luhů a hájů! Jak záslužné to bylo! Velmi hodný, laskavý a skoro až nadmíru zdvořilý pan profesor Bohumil Němec kdysi o jednom z oněch floristů třeba prohlásil:
Čelakovský dovedl ve svých rukách soustřediti výsledky sběratelské činnosti četných floristův českých a uveřejňoval později soustavně výsledky své i jejich činnosti v resultátech botanického výzkumu Čech. (Bohumil Němec: Botanika v Čechách. Vývoj české přírodovědy. 1931.)
To bylo jistě velmi chvályhodné, jsme moc rádi, že to víme. Jen to tak trošku doplníme, nemůže být přece ke škodě slyšet i názor z druhé strany:

  • Josef Velenovský: Obrázky. Na polabských kyselkách. 1930.

Ať to bylo, jak to bylo, jisté je, že je to pryč. O dobré floristy je dnes velká nouze. Pokud nějakého znáte, hýčkejte si ho!