Syn.: Ocimum minimum L.
Česká jména: bazalika prostřední (Hájek 1562), bazalika obecná (Presl 1846), bazalka pravá (Dostál 1950), bazalka vonná (Kubát 2002)
Slovenská jména: bazalka pravá (Dostál 1950, Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Lamiaceae Lindl. – hluchavkovité
Ocimum basilicum
Rozšíření: Druh je původní pravděpodobně v Přední Indii, pěstován od pravěku, ve střední Evropě už od středověku. V řadě oblastí světa zplaňuje (např. východ USA, střední Čína, Tchaj-wan aj.). U nás pěstován, zplaňuje zřídka.
Ekologie: Většinou jen v kultuře. Pěstuje se na zahrádkách i v nádobách. Vyžaduje dostatek světla, nesnáší přemokření a je citlivý na mrazíky. Kvete od června do září.
Ocimum basilicum
Popis: Jednoletá, bohatě větvená, až 40 cm vysoká bylina. Lodyha je hranatá, většinou lysá. Listy dlouze řapíkaté, eliptické až vejčité, 3–4 cm dlouhé a 2–3 cm široké, většinou celokrajné, výjmečně zubaté. Po rozemnutí výrazně vonné. Květy krátce stopkaté v lichopřeslenech, kalich je dvoupyský, za plodu se zvětšující, koruna dvoupyská, 10–15 mm dlouhá, bílá, tyčinky i čnělka nápadně z koruny vyčnívající. Plodem jsou vejcovité černohnědé tvrdky.
Využití: Pěstuje se jako koření, které je nedílnou součástí středomořské kuchyně. Obsahuje silice, které podporují žaludeční činnost, zvyšují vylučování trávicích šťáv, podporují chuť k jídlu. Je vyšlechtěna řada kultivarů, mezi kterými jsou nejzajímavější dva fialově zbarvené nebo kultivary s kadeřavými či panašovanými listy. V ČR se nejčastěji pěstuje kultivar ´Dark Green´ s celokrajnými listy. Využívá se i v lidovém léčitelství.
Ocimum basilicum
Ocimum basilicum
Kultivary:
Ocimum basilicum
Ocimum basilicum
Ocimum basilicum
Ocimum basilicum
Ocimum basilicum
Ocimum basilicum
Fotografováno ve dnech 30. 7. 2005 (Rusko, Možajsk), 24. 8. 2011 (Horní Smržov), 27. 5. 2012 (Botanická zahrada hl. m. Prahy) rostliny pocházejí z kultury.