Syn.: Becium stirbeyi (Volkens et Schweinf.) Cufod., Ocimum falcatum Gand., Ocimum kelleri Briq., Ocimum longistylum Hochst. ex Benth., Ocimum menthifolium Hochst. ex Benth., Ocimum piliferum Briq., Ocimum simulans Chiov., Ocimum staminosum Baker, Ocimum stirbeyi Volkens et Schweinf.
Čeleď: Lamiaceae Lindl. – hluchavkovité
Ocimum forsskaolii
Rozšíření: Areál se rozkládá v severovýchodní Africe a na Arabském poloostrově. Zahrnuje území od Egypta po Keňu, na Arabském poloostrově Saúdskou Arábii, Jemen a jižní Omán.
Ekologie: Roste v řídkých porostech akácií, v kamenitých vádí, často též podél komunikací, na okrajích polních kultur, často na písčitých sedimentech nebo na lávových polích. Vystupuje až do nadmořských výšek kolem 2400 m.
Ocimum forsskaolii
Popis: Vytrvalá trsnatá bylina nebo polokeř; lodyhy přímé, krátce přitiskle nazpět chlupaté, vysoké 15–100 cm, na bázi poněkud dřevnatějící. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, kopinaté až vejčité, 1,5–7 cm dlouhé a 0,2–4 cm široké, lysé nebo jen ojediněle chlupaté, na bázi klínovité, celokrajné nebo drobně pilovité, na vrcholu špičaté. Na vrcholu lodyh se tvoří dosti bohaté lichopřesleny s opadavými nebo zčásti vytrvalými listeny, dolní lichopřesleny jsou navzájem oddálené o více než 1 cm; kalich je zvonkovitý, 6–8 mm dlouhý, často nafialovělý, horní cíp je téměř okrouhlý, 3–4,5 mm dlouhý, ostatní 4 jsou úzce trojúhelníkovité; koruna je pyskatá, 6–11 mm dlouhá, bělavá, s růžovou nebo nachovou kresbou; tyčinky jsou 4, vyniklé; semeník je svrchní. Plody jsou tvrdky 1,3–2 mm dlouhé.
Poznámka: S jménem tohoto druhu je spojen značný ortografický problém. Zavdal mu sám autor původního popisu Bentham, který v originální práci použil variantu „Forskölei“. Pravopis s přehláskou však nelze podle Kódu přijmout a jméno musí být latinizováno. V literatuře se nyní setkáváme nejen s přijatým tvarem, ale s dalšími verzemi: forskaolii a forskolei.
Ocimum forsskaolii
Ocimum forsskaolii
Ocimum forsskaolii
Fotografováno dne 21. 9. 2015 (Omán, gov. Dhofar, Mughsayl a Hilal).