Syn.: Oenothera erythrosepala Borbás, Oenothera lamarckiana auct. non Seringe, Oenothera vrieseana Lév.
Čeleď: Onagraceae Juss. – pupalkovité
Oenothera glazioviana
Rozšíření: Pochází ze Severní Ameriky, v polovině 19. století byla přivezena do Británie a záhy se stala populární a vyhledávanou zahradní rostlinou. Začala se velmi úspěšně šířit i na evropském kontinentu, dnes areál rozšíření tohoto druhu pokrývá jeho značnou část, je uváděna i z Kanárských a Azorských ostrovů, Japonska a Malajsie, také z Jižní Ameriky (Chile, sever Argentiny, Brazílie a Uruguay). U nás je její první zplanění doloženo z roku 1890, šíří se především v teplejších oblastech.
Ekologie: U nás se vyskytuje obvykle v okolí lidských sídel, podél cest a železničních tratí, a to v pásmu od nížin do pahorkatin. Kvete od června do září.
Popis: Dvouletá bylina, až 190 cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo větvená, červeně tečkovaná. Lodyžní listy jsou eliptické, zelené s červenými žilkami, poupata a kališní lístky červené, kališní lístky za květu dolů sehnuté, čnělky s bliznou za květu výrazně převyšují prašníky, korunní lístky širší než dlouhé, žluté. Plodem je tobolka.
Poznámka: V minulosti byla vědecky používána při pokusech v genetice.
Oenothera glaziovianaOenothera glazioviana
Oenothera glaziovianaOenothera glazioviana
Oenothera glazioviana
Fotografováno v srpnu 2006 (Brno-Starý Lískovec).