Česká jména: oliva obecná (Presl 1846, Polívka 1908), olivovník evropský (Mareček 1999)
Čeleď: Oleaceae Hoffmanns. et Link – olivovníkovité
Olea europaea
Rozšíření: Stará kulturní dřevina pěstovaná po celém Středozemí, také v Makaronésii, dnes se pěstuje v mnoha kultivarech i v Americe a Austrálii. Vznikla zřejmě z planého olivovníku, který je někdy klasifikován jako samostatná varieta Olea europaea var. sylvestris.
Ekologie: Kulturní rostliny najdeme v olivových sadech, kolem cest, v okolí lidských sídel, mohou i zplaňovat, rostou na půdách často velmi kamenitých, suchých. Kvete od dubna do května.
Popis: Stálezelený keř nebo strom, až 10 m vysoký, bohatě větvený, koruna je nepravidelná nebo vejcovitá až kulovitá, kmen je krátký, u starých stromů velmi křivolaký, borka šedá, rozpukaná. Listy jsou krátce řapíkaté, vstřícné, kopinaté až obkopinaté, kožovité, až 8 cm dlouhé, šedozelené. Květy v latách, 4četné, koruna nálevkovitá, bělavá. Plodem je vejcovitá peckovice, po dozrání tmavě modrá až černá.
Olea europaea
Olea europaeaOlea europaea
Využití: Plody planých olivovníků jsou drobné a hořké, z plodů pěstovaných olivovníků se lisuje kvalitní stolní olej, výlisky slouží k výrobě kosmetiky. Samy plody jsou ve Středozemí i oblíbenou pochutinou. Dřevo je tvrdé, používá se k výrobě dřevěných předmětů i dřevěného uhlí. V medicíně se používají i listy stromu.
Poznámka: Olivová ratolest je prastarým symbolem míru a usmíření, zmínky o tomto stromu najdeme v řecké mytologii i bibli. Strom má velmi pomalý růst, většinou se dožívá několika set let.
Olea europaea
Olea europaea
Fotografováno ve dnech 27. 4. 2007 (Lubomír Rak: Itálie, okolí Tivoli, olivový háj) a 2. 4. 2010 (Ladislav Hoskovec: Kypr, Kourion).