Rod kustovnice (Lycium) není třeba nijak zvlášť představovat. Čítá celkově nějakých 100 druhů s centrem rozšíření v Jižní Americe a druhotným centrem v pustinách Střední Asie a Číny (v Číně roste 7 druhů).
Jako první použil jméno Lycium barbarum už botanik Carl Linné v díle Species Plantarum v roce 1753. Druhý jeho popis následoval v reedici v roce 1762. Pak přišel popis Philipa Millera z roku 1768. Další byl Lamarckův popis Lycium barbarum z roku 1792.
C. Linné a P. Miller pod stejným jménem však popisují různé rostliny. Miller původní Linného rostlinu L. barbarum popisuje pod jménem L. halimifolium. K záměně došlo snad proto, že Linné omylem udal původ druhu ze severní Afriky a Blízkého východu.
Při pohledu na typovou položku je však vše jasné. L. barbarum je opravdu ten druh, který se u nás pěstuje a běžně zplaňuje. Millerova záměna jmen se však stále traduje, a to i v naší literatuře – z dřívějších prací např. V. Jirásek et al.: Naše jedovaté rostliny, z novějších J. Koblížek: Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků.
Přehled rostlin, které se mohou skrývat pod jménem Lycium barbarum:
Lycium shawii Roem. et Schult. (1819)
(syn.: Lycium barbarum Mill. )
Větve přímé, jen v horní části mírně dolu prohnuté. Větve s výraznými kolci. Listy sivé, tučné. Květy bílé či růžové, korunní trubka cca 3–4× delší než kalich, tyčinky vyčnívají z trubky ven, na bázi jsou lysé. Subtropický pustinný druh rostoucí na Blízkém východě (Izrael, Jordánsko, Sýrie, Irán, Irák).
Na internetu najdete správné fotografie tohoto druhu například zde.
Lycium barbarum L. (1753) – kustovnice cizí
(syn.: Lycium halimifolium Mill., L. vulgare Dun., L. flaccidum K. Koch)
Výběžkatý keř s obloukovitě prohnutými větvemi. Listy jsou jednoduché střídavé, sivé, variabilního tvaru. Kalich má dva cípy, dosahuje minimálně do 2/3 délky korunní trubky. Tyčinky jsou na bázi chlupaté.
Druh s obrovským areálem zahrnujícím Středomoří, teplejší oblasti Sibiře, Střední Asii, Mongolsko a severozápadní Čínu, zde pouze provincii Ningxia (Ning-sia, Chuejská autonomní oblast) – odtud čínské jméno druhu ning xia gou qi. Ve střední Evropě zplanělý. Podle některých autorů je původní pouze ve Středomoří a na zbývající části areálu zdomácnělý, podle jiných je domácí ve Střední Asii a zdomácnělý naopak ve Středomoří. Protože se jedná o dlouho pěstovanou kulturní rostlinu, je její původní areál nejistý. Občas v naší literatuře je tento druh uváděn jako jedovatý. To je dáno tím, že patří do jeduplné čeledi lilkovitých (withanolidy, pyrrolové deriváty a tropanové alkaloidy).
Lycium chinense Mill. (1768) – kustovnice čínská
(syn.: Lycium barbarum var. chinense (Miller) Aiton, L. megistocarpum Dunal var. ovatum (Poiret) Dunal, L. ovatum Poiret, L. rhombifolium Dippel, L. sinense Grenier, L. trewianum Roemer & Schultes, Lycium barbarum Lam.)
Kustovnice čínská se od předcházejícího druhu liší kalichem minimálně trojcípým, korunní cípy jsou na okrajích pýřité. Listy jsou zelené a obvykle širší. L. chinense bylo považováno za varietu či poddruh Lycium barbarum, Lamarckův popis L. barbarum z roku 1792 se nejspíše vztahuje k tomuto druhu. Dodnes jsou v některé dendrologické literatuře (Hillier Manual of Trees and Shrubs) oba druhy spojovány. Je možné, že kustovnice čínská je ustálená kulturní forma či hybrid kustovnice cizí.
Kustovnice čínská je rozšířená v Číně, Nepálu, Pákistánu, Koreji a Japonsku, na části areálu však může být zplanělá.
L. chinense se pěstuje ve velkém v Číně a dalších státech východní Asie jako léčivá a ovocná rostlina, její pěstování je známé z literárních údajů již od 7. století. Nejčastěji se používají plody jako tonikum, pojídají se i mladé zelené výhony jako zelenina. Kořeny slouží jako droga ke snižování teploty. Ze semen se lisuje olej. Rostliny se vysazují i jako meliorační porosty bránící erozi půdy. Čínský název zní gou qi (goji).
Na závěr ještě dodejme:
U nás hojně rozšířenou kustovnici není možné ztotožňovat s východoasijskou kustovnicí, ze které se získávají takzvané plody goji.