Syn.: Orobanche loricata var. picridis (F. W. Schultz) Beck, Orobanche artemisiae-campestris subsp. picridis (F. W. Schultz) O. Bolós et al.
Česká jména: záraza hořčíková (Čelakovský 1879, Polívka 1912, Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: záraza horčíková (Dostál 1950, Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Orobanchaceae Vent. – zárazovité
Orobanche picridis
Rozšíření: Převážně evropský druh – rozšířen ostrůvkovitě od Pyrenejského poloostrova přes celou západní a střední Evropu, okraje areálu zasahují do jižního Švédska a severní Itálie, na jihovýchodě až na Balkán a do Malé Asie, rozšíření na Ukrajině a v jižním Rusku je nedostatečně známé. U nás vzácně v termofytiku, zejména v pásmu pahorkatin na jižní Moravě (Dunajovické kopce, podhůří Ždánického lesa) a v severních Čechách (České středohoří, Mělnicko). Na Slovensku byla nalezena i ve vyšších polohách, zejména na severovýchodě v oblasti Spiše (úpatí Belanských Tater) a dále v okolí Bardejova a Košic.
Ekologie: Roste na výslunných úhorech, terasách a stepních stráních narušených sesuvy, erozí nebo stržením drnu, převážně na zásaditém podloží (slínovce, vápence, sprašové hlíny). Osídluje výhradně mladá sukcesní stádia, v zapojeném travním porostu, kde je přerůstána okolní vegetací, postupně mizí i se svým hostitelem.
Orobanche picridis
Popis: Nezelená parazitická bylina, nejčastěji 10-40 cm vysoká, lodyha načervenalá, červenofialová až červenohnědá, v horní části (vřeteno květenství) světlejší, hustě pokrytá bělavými žláznatými chlupy, řídce olistěná. Listy šupinovité, úzce kopinaté, listeny nejsou výrazně delší než koruna. Květenství je válcovité, mnohokvěté, délka koruny jednotlivých květů zpravidla 14-18 mm, hřbetní linie korunní trubky je jen málo zakřivená, ve střední části téměř rovná. Koruna téměř sněhobílá s fialovými žilkami, někdy má světle fialový nádech na horním pysku. Okraj horního pysku je zahnutý nahoru, trojlaločný dolní pysk není ochlupený, blizna je vždy tmavě červená (purpurová). Kališní segmenty asi 6 mm dlouhé, členěné ve dva cípy, na bázi výrazně ochlupené, cípy kalicha ostře vykrojené (do poloviny celkové délky segmentu), vidlicovitě rozestálé. Plodem je tobolka. Kvete od června do srpna, v případě klimaticky nepříznivých podmínek na začátku léta může výjimečně vykvést na podzim od října do listopadu.
Orobanche picridisOrobanche picridis
Orobanche picridisOrobanche picridis
Orobanche picridis
Záměny: Méně vzrostlí jedinci s nafialovělými květy mohou být snadno zaměněni za zárazu menší (Orobanche minor), ta však má drobnější květy s okrajem horního pysku koruny zahnutým dolů (dopředu). Ta parazituje většinou na jetelích (Trifolium sp. div.), a proto se vyskytuje zejména na polích a loukách s jetelem.
Na první pohled podobné mohou být také další evropské druhy záraz s červenou bliznou, zejména celkově fialově zbarvené, např. záraza síťnatá (Orobanche reticulata) a Orobanche amethystea, obě se však liší mnohem delšími listeny (výrazně přesahují délku koruny) a ekologickou vazbou na jiné hostitele. Navíc O. amethystea se v ČR ani na Slovensku zřejmě nevyskytuje.
Záraza šupinatá (Orobanche artemisiae-campestris) má podobné červenofialové žilky v květech, není však v horní části lodyhy tak výrazně chlupatá. Liší se také smetanově bílou (nažloutlou) barvou koruny, více vykrojenými cípy kalicha (až k bázi) a vazbou na pelyněk ladní (Artemisia campestris).
Hostitelé: Jediným známým hostitelem tohoto druhu je hořčík jestřábníkovitý (Picris hieracioides).
Ohrožení a ochrana: Záraza hořčíková patří k silně ohroženým druhům naší květeny (C2b), na Slovensku je to zranitelný (VU), zákonem chráněný taxon (§). Mezi kriticky ohrožené druhy je zařazena také v Červených seznamech v Německu, Švýcarsku a Polsku, vzácná je i v ostatních zemích Evropy.
Orobanche picridis
Fotografováno ve dnech 4. 7. 2011 a 30. 6. 2013 (okolí Ždánic na Kyjovsku).