Syn.: Orthodontium gracile var. heterocarpum W. Watson
Čeleď: Bryaceae Schwägr. – prutníkovité
Orthodontium lineare
Rozšíření: Primární areál na jižní polokouli (Jižní Amerika, Afrika, Austrálie, Nový Zéland), odkud se rozšířil do Evropy. V ČR od západu se šířící druh. Poprvé nalezen v Adršpašsko-teplických skalách v roce 1964, dnes velmi hojně právě v pískovcových skalních městech. Jinde spíše roztroušeně, směrem k jihovýchodu lokalit ubývá, na Moravě je ještě poměrně vzácným druhem.
Ekologie: Na stinných místech na kyselých substrátech (nejhojněji na křídových pískovcích), na bazích skal, kyselé až rašelinné půdě, kořenech a bázích stromů (zejména jehličnanů), od nížin do supramontánního pásma, nad hranici lesa již nevystupuje. Mimo pískovcová skalní města roste na trouchnivějícím dřevě nebo humusu.
Orthodontium lineare
Popis: Rostliny do 0,5–1,5 cm vysoké, tvořící ± sevřené, tmavě i světle zelené trsy. Listy za sucha mírně nepravidelně kadeřavé, za vlhka přímé až mírně srpovité nebo zpět od lodyhy ohrnuté, čárkovitě kopinaté až čárkovité, celokrajné nebo jen nezřetelně ve špičce drobně zubaté, asi 2 mm dlouhé; okraj ± plochý, někdy dvouvrstevný. Žebro zpravidla těsně pod špičkou nebo ve špičce končící, na průřezu s vyvinutou epidermis, dvěma vůdčími buňkami a dorzálním svazkem stereid. Buňky v horní části dlouze čárkovité až čárkovitě kosodélníkové, 8–14 µm široké, v dolní části listu obdélníkové, načervenalé. Štět tenký, nepravidelně zprohýbaný, asi 0,5 cm dlouhý. Tobolka přímá nebo mírně nakloněná, úzce hruškovitá, nepatrně vyhrblá, za sucha jemně rýhovaná nebo hladká. Hojně plodný.
Záměny: V terénu velmi dobře rozpoznatelný druh, který je téměř vždy plodný. Sterilní je zaměnitelný za některé zástupce rodu Dicranella, od kterých se liší poněkud zúženou bází listu s poměrně úzkým žebrem a listy za sucha chabými, nepravidelně pokroucenými, na
průřezu mírně kýlnatými s ventrálně obvykle slabě vyklenutým žebrem.
Orthodontium lineare
Fotografováno dne 22. 8. 2010 (Železné hory, Oheb).