Syn.: Boerlagiodendron pachyphyllum Kaneh.
Čeleď: Araliaceae Juss. – aralkovité
Osmoxylon pachyphyllum
Rozšíření: Mikronéský endemit, roste pouze na Palau, a to jen v částech ostrovů tvořených vyvřelinami.
Ekologie: Stanovištěm jsou husté tropické deštné lesy, v nichž je součástí nižšího patra dřevin.
Osmoxylon pachyphyllum
Popis: Menší stromek 4,5–6 m vysoký; přímý a obvykle málo větvený kmínek dorůstá průměru 5–15 cm. Listy jsou střídavé; řapík je 28–51 cm dlouhý; čepel je dlanitoklaná až dlanitodílná, 13–35(–65) cm dlouhá, s 5–7 podlouhlými, drobně oddáleně zubatými laloky a zašpičatělým vrcholem; palisty jsou 28–35 cm dlouhé, lysé. Květenství tvoří koncový složený okolík o průměru 7–15 cm, tvořený 12–15 okolíčky; větve květenství končí trojicí kulovitých okolíčků, z nichž prostřední je tvořena květy sterilními, postranní květy oboupohlavnými; stopky okolíčků jsou asi 3 cm dlouhé; v postranních okolíčcích o průměru asi 1,5 cm je 10–15 oboupohlavných květů; kalich je asi 3 mm dlouhý; koruna je 5–7laločná, žlutá; tyčinek je obvykle větší počet; spodní semeník tvoří 5 plodolistů, čnělky srůstají. Plody jsou kulovité peckovičky; prostřední větve plodenství nesou sterilní, elipsoidní červené peckovice asi 8 mm dlouhé a 4 mm široké.
Využití: Ozdobná květenství se používala ke zkrášlování při tradičních obřadech; listy slouží jako mulčovací materiál v kulturách tara (Colocasia esculenta), rovněž se jimi přikrývají hrnce při vaření.
Poznámka: Do rodu se řadí kolem 50 druhů s centrem rozšíření v Indonésii, zasahují i na Tchaj-wan, do severní Austrálie, Mikronésie a Melanésie. Na Palau se vyskytují celkem čtyři endemické druhy. Od ostatních druhů se tento odlišuje především malým počtem listových laloků a nejmenším květenstvím.
Osmoxylon pachyphyllum
Osmoxylon pachyphyllum
Fotografováno ve dnech 23. 1. a 1. 2. 2018 (Palau, Babeldaob, Ngardmau, cestou k vodopádům Taki a Ngaraard, Chelab).