Velké překvapení číhá na cestovatele, který projíždí kanadskou Britskou Kolumbií podél hranic se Spojenými státy. V místech, kde nejjižnější kanadský silniční průtah směřující od východu na západ protíná kotlinu s jezery, kterými protéká řeka Okanagan, octne se jakoby v jiném světě, na jiném kontinentu. Čekali byste zde poušť? Že ne? Prosím, pojďme se přesvědčit.
Osoyoos
Krajina kolem městečka Osoyoos je dnes docela hustě obydlená a prostírají se zde – nastojte – ovocné sady s jabloněmi a meruňkami a … vinice. Takové zemědělství by nebylo možné bez moderní zavlažovací soustavy. Části kotliny ovšem mají statut chráněných území a zde lze spatřit nefalšovaný obrázek krajiny, v níž žili původní obyvatelé z kmenů Okanagan a do níž přišli v polovině 19. století první kolonisté. Není to sice skutečná poušť s písečnými dunami, řekli bychom spíš, no, polopoušť. Vyprahlá, ale přece jen s křovinami a sporou pichlavou vegetací. To však rozhodně neubírá pozoruhodnosti.
Osoyoos
Co je příčinou, že zde vznikla taková vegetace? Odpověď hledejme v souvislosti geomorfologie a klimatu. Před několika desítkami miliónů let zde na sebe narazily dvě zemské desky a jejich výsledkem bylo vyvrásnění horských pásem, které lemují západní pobřeží amerického kontinentu. Tato pásma mají poledníkovou orientaci a oddělují dlouhá souběžná údolí, jejichž orientace je totožná, od severu k jihu. Hory ale stojí jako pevná hráz proti převažujícímu západnímu větrnému proudění. Z vlhkých vzdušných mas na návětrných západních svazích postupně vpadává voda v podobě dešťových nebo sněhových srážek a po překonání hřebene vzduch stéká po svazích závětrných do údolí jako föhn, a přitom se podle jednoduchých fyzikálních zákonů otepluje a dále vysušuje. Kontrast, kterého je tím dosaženo, je obrovský – zatímco na návětrné straně spadne za rok skoro 2000 mm srážek, za kopci jich naměří asi šestinu, kolem 330 mm. Co je dále velmi důležité, většina těchto srážek navíc přijde v chladných měsících, což letní vyprahlost kotlin dále zvyšuje.
Osoyoos
Zachovalou vegetaci najdeme v okolí městečka Osoyoos na dvou místech. Severozápadně se nachází Osoyoos Desert Centre, zatímco na severovýchodní okraj navazuje dosti rozsáhlé území indiánské rezervace, které je zčásti zpřístupněné jako Nk’Mip Desert Cultural Centre.
V nejteplejší a nejvyprahlejší části kotliny nenajdeme les, ale jen křoviny s drobnými listy, které se zmenšením odparné plochy přizpůsobily zdejšímu klimatu. Mezi nejhojnější patří statný křovitý pelyněk Artemisia tridentata a růžovitý keř Purshia tridentata, spolu s nimi zde najdeme suchomilný rybíz Ribes cereum, černoplodý hloh Crataegus douglasii, růži Rosa woodsii, škumpu Rhus glabra, pustoryl Philadelphus lewisii, a rovněž keře z čeledi hvězdnicovitých, zejména druhy Ericameria nauseosa a Chrysothamnus viscidiflorus.
Osoyoos
I v bylinném patru se objevují drobné keříky s více či méně zakrnělými listy. K nim patří např. rdesnovité Eriogonum heracleoides a Eriogonum niveum, z hvězdnicovitých Heterotheca villosa. Návštěvníka zde rovněž překvapí kolonie kaktusů (Opuntia fragilis). Řídké trávníky hostí např. ječmen hřívnatý (Hordeum jubatum) i pýry Agropyron cristatum a Agropyron spicatum. Jen ve vlhčích žlíbcích podél vodních toků se objevují drobné lesíky tvořené tříjehlicovou borovicí Pinus ponderosa, v nich se pne liánovitý plamének Clematis ligusticifolia, z bylin najdeme na poněkud vlhčích místech statnou klejichu Asclepias speciosa i pcháč Cirsium undulatum.
Osoyoos
K zajímavostem ze světa zvířat patří chřestýš zelený (Crotalus viridis) a sova sýček králičí (Athene cunicularia), který si hrabe nory mezi rozptýlenými keři.
Osoyoos
Obě návštěvnická centra mají pěkně vybudovanou infrastrukturu: v centrech samotných se turisté seznámí v moderních audiovizuálních expozicích s přírodou a jejími obyvateli a mohou se vypravit na okružní trasy, na nichž uvidí skutečný kanadský „desert“. V Nk’Mip Desert Cultural Centre je v návštěvnickém centru navíc poutavá expozice o životě předkolumbovských obyvatel, lovců, rybářů a sběračů, její součástí je i skanzen s týpí.
Osoyoos