Když se starší z Pliniů ve svém obřím učeném spisu o přírodě rozepsal o ptácích, nemohl tušit, že jeho slova o datlově hnízdě se uchovají v mysli národů skoro stejně pevně, jako paměť na nešťastný soud Pilátův. Mnozí po něm stále odříkávají: Jestliže v čase mláďat zatlučete hnízdo datlovo dřevěným klínem, přinese si tvor ten otvírací bylinu, kterou přiloží k hnízdu, a klín z něho hned vyskočí. Drží-li pak člověk pod hnízdem červený šátek, datel domnívaje se, že to oheň, upustí do něho otvírací bylinu, aby shořela.
A nic skryto nezůstane...
Když sekáči spadne kosa, ať sebere posečenou trávu a hodí ji do vody. Tráva poplave po vodě, jediná otvírací bylina, která má sílu i kosu zlomit, se obrátí proti vodě…, tvrdí zase P. Sobotka.
Takovou zázračnou moc má otvírací bylina! Žádný zámek, závora, či pouta, ba ani kamenná skála neodolají síle této rostliny. Vše, co zamčeno, otevře! A nejen to, prý i zuby dokáže povyrážet. Jeden sedlák kdysi ve Světlé nad Sázavou usnul ovíněn na louce. Když se probudil, neměl ani jediný zub – nešťastník totiž ulehl právě na otvírací bylinu a ta to způsobila! I koni podkova upadne, když na rostlinu šlápne.
Ve velké oblibě mají tuto rostlinku zloději. Neváhají rozříznout si dlaň a do krvácející rány vložit otvírací bylinu, aby tam zarostla. Jejich ruce jsou pak v odemykání zámků spolehlivější, než všechny paklíče a páčidla.
Ohromné vlastnosti má tato bylinka! Jen neví se zcela přesně, která z dcer Matky Flóry by to mohla být. Snad skočec, možná některý z pryšců, ve špatné literatuře se píše i o vratičce. Sám nevím, nemám dlaně samou jizvu… Má prý listy ve tvaru křížků, květ se podobá ohni, kvete však jen o svatojánské noci na pouhých pět minut. A čerti každému, kdo ji najde, ukládají o život! Úplně každému, raději o ní ani nemluvit!