Syn.: Moutan officinalis (L.) Lindl. et Paxton, Paeonia angustata Rouy et Fouc., Paeonia elegans Sabine ex Salm-Dyck, Paeonia feminea Miller, Paeonia festa hort. ex Steud., Paeonia fulgens hort. ex Vilm., Paeonia hirsuta Mill., Paeonia monticola Jord., Paeonia nemoralis Salisbury, Paeonia splendens hort. ex Vilm., Paeonia subternata Salm-Dyck, Paeonia villarsii Jordan in Jordan et Fourreau
Česká jména: pivoňka (Herbář se zdravovědou, okolo 1410; Rostlinář strahovský, 1. pol. 15. století), pivonka (Černý 1517), pivoňka samice (Hájek 1562), pivoňka lékařská (Presl 1846, Opiz 1852, Sloboda 1852, Dostál 1950, Mareček 1999, Kubát 2002)
Slovenská jména: pivonka lekárska (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Paeoniaceae Raf. – pivoňkovité
Rozšíření: Roste od jihovýchodní Francie po Albánii; vyskytuje se v jižním Švýcarsku, Rakousku, Maďarsku a na Istrijském poloostrově, v Albánii, Chorvatsku a Itálii. Protože se od starověku pěstovala v klášterech a později i na zahradách, lze původní výskyt druhu dnes těžko určit.
Ekologie: Ve své domovině roste na skalnatých svazích, v lesních lemech a křovinách, na loukách, častěji na vápenci, v Alpách až do nadmořské výšky 1 700 m.
Popis: Dorůstá výšky 35–50(–60) cm. Stonek je v mládí huňatý, později olysává. Listy jsou trojčetné s hluboce dělenými laloky, segmenty eliptické až opakvejčité. Horní strana listu je lysá, spodní strana může být huňatá nebo u některých pěstovaných klonů lysá. Květy (Ø 9–13 cm) obvykle růžové, fialové až purpurově červené, nitky červené, pestíky 2–3 (hnědě) plstnaté.
Ohrožení a ochrana: Pivoňka lékařská je zákonem chráněným druhem v Itálii, Švýcarsku a Slovinsku.
Využití: O použití pivoňky jako léčivé rostliny se zmiňuje mimo jiné významný římský přírodovědec Plinius Starší, ale i řečtí lékaři Dioskorides a Galenos, vyskytuje se také v řadě středověkých herbářů, mimo jiné ve známém herbáři Matthioliho. Matthioli ji doporučuje, kromě použití indikovaného moderní medicínou, také proti nočním děsům. Novorozenec, pokud se vykoupal ve víně v němž byla vyvařená pivoňka, nemohl později onemocnět padoucnicí.
Květ pivoňky lékařské (flos paeoniae) se ve farmacii užívá dodnes. Jako léčivé se sbírají lístky květů tmavě červených kultivarů. Droga obsahuje červené barvivo (antokyanový glykosid paeonidin), cyaniny a slizy. Používá se v čajových směsích utišujících kašel a křeče hladkého svalstva.
Poznámka: Pěstovala se jako okrasná a léčivá rostlina ve středověku. Plnokvěté kultivary byly známé již před rokem 1636. Do 19. století, před dovezením plnokvětých pivoněk z Číny, byla získána celá řada zahradních kultivarů. Například pařížská školka Charlese Verdiera nabízela v roce 1850 více jak 50 odrůd. Dnes jsou v kultuře prakticky pouze 4 kultivary:
Alba Plena – plná bílá, v poupěti slabě růžová
Anemoniflora Rosea – drobnější rostlina s červenými květy japonského typu = P. anemoniflora (Hook.) hort.
Rosea Plena – růžová, plná
Rubra Plena – velké, červené plné květy.
Odrůdy si zachovávají časné kvetení, rozkvétají asi 14 dní před kultivary pivoňky čínské. Tmavě červeně kvetoucí formy byly hojně využívány pro křížení s Paeonia lactiflora.
Fotografováno ve dnech 11. 4., 17. a 24. 5. 2005 (Česko, Botanická zahrada hlavního města Prahy).