Čeleď: Achariaceae Harms
Pangium edule
Rozšíření: Pochází z jihovýchodní Asie, kde roste v Malajsii, Indonésii a na Filipínách, zasahuje i na Novou Guineu, na Vanuatu a do Mikronésie.
Ekologie: Roste v tropických deštných lesích, a to i v druhotných porostech, na březích vodních toků i na mezických stanovištích. Vystupuje do nadmořské výšky 300(–1000) m.
Pangium edule
Popis: Stálezelený, obvykle jednodomý strom 10–25 m vysoký; kmen je přímý, ve stáří s kořenovými náběhy a až 1 m v průměru, borka je hnědavá, hladká; letorosty jsou hnědě plstnaté, posléze olysávají. Listy jsou střídavé; řapík je 10–30 cm dlouhá, na bázi obvykle zduřelá; čepel je široce vejčitá, 12–30 cm dlouhá a 7,5–20 cm široká, na líci tmavozelená a lesklá, na rubu světlejší, s 5–7 páry postranních žilek, na bázi uťatá až srdčitá, celokrajná, na konci špičatá, s hrotem. Samčí květy jsou uspořádány v 4–9květých chocholících; květní stopky jsou 2,5–4 cm dlouhé, plstnaté; kalich je kulovitý, rezavě chlupatý, otevírá se 2–3 nepravidelnými opadavými chlopněmi; koruna je voskově bílá, tvořená 4–9 na bázi lehce srostlými cípy 7–9 mm dlouhými; tyčinek je 20–30. Samičí květy jsou jednotlivé nebo vyrůstají po 2–4 v úžlabí listů; kalich i koruna má vzhled květů samčích, ale je větší; staminodií je stejně jako korunních cípů; plodolisty jsou 2–4, srostlé. Plody jsou elipsoidní, hnědě plstnaté bobule 15–25 cm dlouhé a 7,5–12 cm široké, 1–2 kg těžké, s 20–25 velkými semeny.
Využití: Celá rostlina obsahuje prudce jedovaté glykosidy a lze ji konzumovat jen po jejich odstranění. Ke konzumaci jsou zejména vhodné plody (dužnina i semena), které je potřeba vařit nebo fermentovat. Mají jinak značný obsah vitaminu C a železa.
Pangium edule
Pangium edule
Pangium edule
Pangium edule
Pangium edule
Pangium edule
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 18., 19. a 27. 1. 2018 (Palau, Koror, botanická zahrada v Belau National Museum a ostrov Ulebsechel).