Syn.: Papaver nudicaule subsp. microcarpum (DC.) Elkan, Papaver alpinum var. microcarpum (DC.) Ledeb.
Čeleď: Papaveraceae Juss. – makovité
Papaver microcarpum
Rozšíření: Severovýchodní Rusko, asijská část Beringie – Čukotka, Kamčatka, severní Kurily, oblast okolo Ochotského moře. Druh byl popsán z Kamčatky. V areálu se rozlišuje několik poddruhů, které jsou však některými autory hodnoceny jako samostatné druhy (Papaver czekanowskii, P. ochotense).
Ekologie: Roste v suché tundře, na kamenitých svazích, skalních teráskách, v suti, na lávových polích. Kvete od června do srpna.
Papaver microcarpum
Popis: Vytrvalá bylina, (5–)10–15(–20) cm vysoká, žlutě mléčící. Listy jsou řapíkaté, (1,5–)2–8(–9) cm dlouhé, v obrysu kopinaté nebo obvejčité, chlupaté, peřenosečné, s úkrojky kopinatými. Květní stopky jsou přímé nebo ohnuté, chlupaté, poupata jsou vejcovitá až skoro kulovitá, 5–11 mm dlouhá, kališní lístky hustě chlupaté; korunní lístky jsou široce obvejčité, 12–25 mm dlouhé, oranžovo-žluté, tyčinek je 30–50. Plodem je tobolka až 12 mm dlouhá, úzce obvejcovitá, štětinatá.
Poznámka: Arktické a subarktické žlutokvěté máky představují dosti značný taxonomický oříšek, jejich klasifikace není jednotná. Poněkud podobný je např. Papaver dahlianum, jehož areál zasahuje na východ až na poloostrov Tajmyr, s druhem Papaver radicatum je možné se setkat nejvýchodněji ještě v oblasti Magadanu.
Papaver microcarpum
Papaver microcarpum
Papaver microcarpum
Papaver microcarpum
Papaver microcarpum
Papaver microcarpum
Papaver microcarpum
Fotografováno dne 30. 7. 2009 (Rusko, Kamčatka, mezi Tolbačikem a Ključevskou).