Čeleď: Papaveraceae Juss. – makovité
Papaver rhoeas
Rozšíření: Celá Evropa kromě nejsevernějších oblastí, Malá Asie, severní Afrika, původní snad i na Kanárských ostrovech, druhotně také Azorské ostrovy, Severní Amerika, jih Jižní Ameriky (Chile, Argentina včetně severní Patagonie, Uruguay), Austrálie a Nový Zéland. U nás hojně v teplejších oblastech, ve vyšších polohách roztroušeně nebo schází.
Ekologie: Roste na rumištích a při okrajích cest, jako plevel na polích (především v obilovinách) i na jiných lidskou činností ovlivněných stanovištích, v pásmu nížin až pahorkatin, ojediněle bývá zavlékán i do vyšších poloh. Kvete od května do srpna, ojediněle i později.
Papaver rhoeas
Popis: Jednoletá bylina s větveným kůlovým kořenem, 20–90 cm vysoká, lodyha přímá, hustě odstále štětinatá. Spodní listy řapíkaté, horní přisedlé, v obrysu podlouhlé, 1–2krát peřenodílné až peřenosečné, s ostře zubatými úkrojky. Květy na dlouhých štětinatých stopkách, korunní lístky červené, na bázi často s tmavofialovou až černou skvrnou, za květu se překrývající, vnější širší než vnitřní. Plodem je obvejčitá tobolka (makovice) s otvory pod bliznou. Celá rostlina roní mléko.
Využití: Mák vlčí je všeobecně dobře známou bylinou. Korunní lístky se používají v lidovém léčitelství i farmacii, látky v nich obsažené tiší bolest, zklidňují, avšak při předávkování způsobují i nepříjemné otravy.
Papaver rhoeasPapaver rhoeas
Papaver rhoeas
Papaver rhoeas
Papaver rhoeas
Papaver rhoeasPapaver rhoeas
Fotografováno ve dnech 27. 7. 2005 (Brno-Bystrc), 11. 7. 2004 (Morava, okraj pole u Čejkovických Špidláků) a 15. 6. 2017 (Čechy, Lipany).