Paracelsus

Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, jinak Paracelsus, se narodil v roce 1493 nebo 1494 v Maria-Einsiedeln ve Švýcarsku, zemřel 24. října 1541 v Salcburku. Byl to alchymista, astrolog i lékař.

Pocházel ze zchudlé švábské šlechtické rodiny, o poslední rodinný majetek přišel už děd Georg Bombastus díky soudním sporům (jméno Bombastus má být nářeční formou slova Baumbast = lýko). Otec W. Bombastus z Hohenheimu se s Theophrastem přestěhovali v roce 1502 do Villachu, kde se v okolí těžilo olovo a další kovy. W. Bombastus zde působil jako městský lékař a učil na hornické škole. Theophrastus se proto seznámil s mineralogií a díky tomu se stal stoupencem léčby chemickými látkami, na rozdíl od obvyklých galenik (rostlinného původu). Studoval nejdřív v klášterních školách obvyklé předměty, ale setkal se i se základy alchymie a metalurgie. Medicínu začal studovat v Tübingenu, ale pak střídal univerzity – uvádí se Heidelberg, Mohuč, Trevír, Kolín nad Rýnem, Freiburg, Ingolstadt. Porovnáním výukových programů došel k závěru, že všude se jen do omrzení opakují klasičtí autoři (Aristoteles, Galén) a jejich arabští interpretové (Avicenna, Averroes). Lékaři té doby nepřipravovali léky, nevěnovali se chirurgii. Theophrastus už díky zkušenostem z alchymie i metalurgie měl blíže k experimentům.
Ve Vídni získal bakalářský titul, ale před epidemií moru odešel do Wittenbergu, Lipska a Erfurtu. V roce 1512 se přesunul do Itálie, navštívil Milán, Pavii, Mantovu, Benátky, Padovu, ve Ferraře nejspíš získal lékařský titul. V Itálii zahájil také kariéru vojenského chirurga. Byl poměrně úspěšný, protože na rozdíl od dobových zvyků se nevěnoval amputacím a jiným drastickým metodám, snažil se o minimální zásahy a hlavně udržení rány v čistotě, spoléhal na hojivou sílu organismu. S vojskem procestoval Itálii, část Francie a Španělska. Později ho vedly další cesty více méně po celé Evropě, do Ruska, možná i do severní Afriky. Když opustil armádu, hledal další zkušenosti a zajímal se i o znalosti katů, holičů, sedláků, vesnických kovářů, o lidové prostředky včetně zaříkávání, zkoušel nové metody. Uvádí se, že používal praxí odzkoušené prostředky – např. vrbovou kůru. Věřil však i pověrám, například tvrzení, že zasadíme-li člověka nohama do země, může žít bez potravy, anebo aplikaci masti na zbraň místo na ránu touto zbraní způsobenou. Sem patří i to, že pro použití léčiv věřil na princip analogie, na tzv. doktrínu signatur – vlastnosti a sílu léku lze odvodit ze vzhledu. Otoky léčil léky podobnými slunci, aby vytáhly vodu (např. síra). U rostlinných léků pak předpokládal, že žlutá barva květin nebo tvar listu podobný tvaru jater léčí játra a žloutenku. Pokud tvar listů nebo jiných částí rostliny připomíná srdce – léčí srdce. Vstavače se používaly na problémy s potencí, mečík pro vrstvy obalů na hlíze chrání před zraněním chladnou zbraní. Hlízy satyrikonu (tedy vstavače) pro svůj tvar sloužily k přípravě afrodisiak. Listy syderica (možná sporýš lékařský) připomínají hada, využití je ochrana proti jedům. Bodlák měl léčit vnitřní bodání.
alt=
Theophrastus se občas vracel za otcem do Villachu, po roce 1524 se věnoval i náboženství a svou komplikovanou povahou se dostával opakovaně do potíží. Doba byla nepokojná, probíhaly spory katolíků s luterány, selské války aj. Theophrastus používal vlastní filozofii spojenou s alchymií a podle ní i léčil. Mnohé jedy používal jako léky – sirník antimonu, arzen, rtuť a další. Připisuje se mu myšlenka, že jen koncentrace určuje rozdíl mezi lékem a jedem. Právě s koncentrací rtuti experimentoval při léčbě syfilis.
Theophrastova léčba různých nemocí byla úspěšná i neúspěšná, ale pravidelně se dostával do sporů s místními lékaři, případně s univerzitními profesory. Nejznámější jsou jeho spory v Basileji, kde přednášel na veřejnosti a dokonce pálil knihy autorů, které kritizoval. Často se také soudil se svými pacienty pro nedodržení sjednaného platu. Psal o všem možném – náboženské práce, o ctnosti, o meteoru, o kometě, o medicíně např. Opus paramirum (1530), Die grosse Wundarznei (1536–37), De natura rerum (1537). K jeho životu i smrti se váží různé legendy.