Syn.: Ampelopsis tricuspidata Siebold et Zucc. – přísavník trojlaločný
Čeleď: Vitaceaea Juss. – révovité
Parthenocissus tricuspidata
Rozšíření: Pochází z východní Asie (východní Čína, Tchaj-wan, Korea, Přímoří, Japonsko). U nás se často pěstuje, zvláště v teplejších oblastech. Ojediněle zplaňuje, spíše jako pozůstatek staré výsadby.
Ekologie: Roste v lesích a v křovinách, kde popíná skalky a dřeviny od pahorkatin do hor (v Číně od 100 do 1 200 m n. m.). Kvete od června do července.
Parthenocissus tricuspidata

Parthenocissus tricuspidata

Popis: Vytrvalá opadavá úponkatá liána s uzavřenou borkou, dorůstající délky 10–20 m. Listy jsou řapíkaté, jednoduché, v obrysu široce vejčité, 10–17 cm dlouhé, obvykle trojlaločné, hrubě pilovité. Čepele jsou svrchu hladké, lesklé, na rubu na žilnatině pýřité. Větvené úponky mají dobře vyvinuty přísavné destičky. Květenstvím je vrcholík, květy jsou nenápadné, oboupohlavné nebo jen samčí, pětičetné. Plodem je modročerná ojíněná bobule s 1–2 semeny.
Ohrožení a ochrana: Druh je zapsán do Červené knihy Ruska.
Využití: Tento přísavník je velmi vhodný na pokrytí rozsáhlých, především hladkých ploch, kde je jeho schopnost tyto plochy dokonale pokrýt v zásadě nenahraditelná (krátkodobě se udrží i na skle). Upřednostňuje světlé polohy, na severních stěnách roste hůře. V tužších zimách u nás může namrzat, ale dobře regeneruje. Na podzim zbarvuje listí do sytě šarlatově červené. V Evropě se pěstuje od roku 1862, v Čechách byl prvně vysazen v Průhonicích v roce 1914. Množí se několik odrůd, lišících se především typem olistění, nejznámější je odrůda ‚Veitchii‘.
Parthenocissus tricuspidataParthenocissus tricuspidata
Parthenocissus tricuspidata
Fotografováno v říjnu 2008 (Radim Cibulka: Praha-Krč, Thomayerova nemocnice) a 4. 10. 2006 (Pavel Sekerka: Čína, Kan-su, Hua Shan).