Česká jména: pelargonie (Dostál 1950), pelargónie Endlicherova (Mareček 1999)
Slovenská jména: pelargónia (Dostál 1950)
Čeleď: Geraniaceae Juss. – kakostovité
Pelargonium endlicherianum
Rozšíření: Turecko, Sýrie. Poprvé byl popsán pro vědu Eduardem Fenzlem z tureckého pohoří Taurus v roce 1842. V této oblasti se vyskytuje ještě další druh pelargonie Pelargonium quercetorum.
Ekologie: Roste na suchých vápencových skalách a na kamenitých svazích, v horských oblastech.
Pelargonium endlicherianum
Popis: Vytrvalá bylina s podzemním oddenkem, 20–40 cm vysoká. Lodyha je přímá, větvená, listy jsou řapíkaté, ledvinité až dlanitě členěné, 3–6 cm v průměru, na okraji vroubkované, chlupaté. Květy v 4–10(–15)květém okoličnatém květenství, poupata jsou nící, květy mají 3–4 cm v průměru, dva horní korunní lístky jsou růžové s karmínovými žilkami, ostatní tři korunní lístky jsou zakrnělé. Kalich je 5četný, kališní lístky 10–12 mm dlouhé. Vykvétá v červenci. Plod je zobanitý.
Pelargonium endlicherianumPelargonium endlicherianum
Pelargonium endlicherianum
Využití: Pelargónie Endlicherova je zcela mrazuodolná rostlina, snese pokles teploty i na -20 °C. Ve středoevropských zahradách se pěstuje často ve skalničkových sklenících nebo na místech chráněných před zimní vlhkostí.
Poznámka: Rod Pelargonium zahrnuje asi 240–250 botanických druhů, pěstují se však obvykle zahradní kultivary, kterých je několik set. Nejpočetněji jsou pelargónie zastoupeny v jižní Africe, vyskytují se však i ve východní Africe, v Austrálii a na Blízkém východě.
Linné pelargónie původně zařadil k rodu Geranium, až v roce 1789 je francouzský botanik L’Héritier vyčlenil do samostatného rodu. Druhové jméno této pelargónie odkazuje na rakouského botanika Štefana Ladislava Endlichera (1804–49), bratislavského rodáka.
Pelargonium endlicherianum
Fotografováno ve dnech 4. 7. a 2. 8. 2010 (fotografované rostliny pocházejí z kultury).