Syn.: Baryxylum dasyrrhachis Pierre, Caesalpinia dasyrhachis Miq., Peltophorum dasyrhachis (Miq.) Baker
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité
Rozšíření: Druh jihovýchodní Asie, byl popsán ze Sumatry, vyskytuje se v Indonésii (Borneo, Sumatra), Malajsii, Thajsku a Indočíně, na kontinentu je jeho původnost místy nejistá. Ve varietě Peltophorum dasyrrhachis var. tonkinense se vyskytuje i v jihočínské provincii Fu-ťien a na ostrově Chaj-nan, tato varieta zasahuje také do Indočíny. Byl zavlečen i do dalších části jihovýchodní Asie (např. Jáva), byl hlášen z indického státu Maháráštra, rovněž ze severu Madagaskaru a některých východoafrických zemí (Tanzanie, Uganda).
Ekologie: Na původních stanovištích je součástí stálezelených či sezónně opadavých lesů, stoupá až do nadmořské výšky okolo 1000 m. Jelikož velmi hluboko koření, snáší i delší období sucha. Patří ke stromům, které dokáží odolat menším lesním požárům.
Popis: Strom až 30 m vysoký, s letorosty hnědočerveně plstnatými, později olysalými. Listy jsou 2krát sudozpeřené, listové vřeteno je až 32 cm dlouhé, řapík je 5,5–7 cm dlouhý, lístků 2. řádu je 5–9 párů, jsou eliptické, 10–25 mm dlouhé a 4–10 mm široké, na vrcholu většinou zaokrouhlené, na líci tmavě zelené, lesklé, na rubu matné, řídce pýřité. Květenství je axilární, hroznovité, 15–30 cm dlouhé, listeny jsou čárkovité, 10–12 mm dlouhé, květní stopky hustě chlupaté, 20–40 mm dlouhé; kalich je 5cípý, cípy jsou vejčité, 10–15 mm dlouhé, vně hustě chlupaté, uvnitř lysé; korunních lístků je 5, jsou obvejčité, 15–25 mm dlouhé a 10–12 mm široké; tyčinek je 10 s nitkami o délce 10–15 mm a světle žlutými prašníky, čnělka je až 12 mm dlouhá. Plody jsou lusky 10–15 cm dlouhé a 2–4 cm široké, s výrazně protaženou ostrou špičkou, v plné zralosti mají téměř černou barvu a obsahují 4–8 semen.
Využití: Nažloutlé dřevo je těžké, ale křehké, často ho napadají termiti a má jen malou tržní hodnotu, místně se využívá k výrobě podlah, ale nejčastěji je pouze zdrojem palivového dřeva. V lidové medicíně se nálev z kůry používá při léčení kašle. Jelikož poměrně rychle roste a dává rozptýlený stín, bývá občas používán k tomuto účelu na plantážích, na Jávě takto stíní kávovníky.
Vzhledem k vysokému obsahu polyfenolických látek v listech probíhá jejich rozklad pomalu a poskytují kvalitní hrabanku. Vrstva nerozloženého opadaného listí také brání klíčení plevelů, což bývá využíváno v zemědělství a zahradnictví například v Thajsku.
Poznámka: Rod Peltophorum zahrnuje asi 10 druhů. V jihovýchodní Asii se vyskytuje ještě druh Peltophorum pterocarpum, jehož květenství tvoří terminální i axilární lata a jehož květní stopky jsou výrazně kratší (dosahují nanejvýše 7 mm), o něco podobnějším je potom rovněž v jihovýchodní Asii rozšířený druh Peltophorum racemosum, jehož listy však mají jen 3–5 párů lístků.
Fotografováno v lednu 2012 (Thajsko, ostrov Ko Čang).